Zlé chvíle Kapitola 14.
Kapitola 14.
Nevyřešené spory, které vládly z minulého života u Rexona nechtěly brát konce. Svůj beztak už zkažený život daroval samotnému satanášovi a dobrota, která v něm byla byla spálena na prach. Nic z toho nezůstalo. Nikdo mu nebyl schopen pomoct. Jako by jej něco ovládalo z dob minulých a nechtělo to snad pominout. Rexon se tomu nějak nebránil a snad mu to tak i vyhovovalo. Jeho život se měnil. Den o dedne byl čím dál zahořklejší a mrzutější. Za to byl plný zloby, nenáisti a touhy po krveprolití, což mu dodávalo značnou sebedůvěru a sílu do dalších dnů a let. nekončící touhy v jeho mysli se začaly vlnit a chřadnout. Mnohé se změnilo a nejen u Rexona. Snad každý v sobě skrýval něco, co si ani neuvědomoval a nikdo na to nepřišel. Tritonovy chvíle byly den o dedne rozdílné a vůbec se nedali srovnat s předešlými dny. Tábor, který na jednom z míst byl vytvořen se podobal nádvoří královského panství. Bylo skoro k večeru, když se Trijan jen tak povlakoval různýmí zákoutími. Málem došlo k tomu, že mohl sejít z tábořiště. Na okamžik se v jeho uších ozývaly tajemné hlasy, ale brzy zase skončily. Trijan zpozorněl, ale vůbec se neodvážil tak pozdě něco prozkoumávat. Byl chládný podzim. Listí ze všech stromů už opadlo, jen kesperdonské stromy se chlubily svým nabubřelým a překrásným listím. Výtažky z rostlin už dávno vyprchaly a dozrále ovoce se dalo sbírat. Chutné kerkly a šťavnaté mealony se dali sbírat a uskladňovat. Nakonec se měsíční světlo rozlilo po celé krajině a hvězdy se zdály být čím dál blíž a blíž. Všichni se zrovna nacházeli v údoli Kyerském a kam jen oko dohlédlo se tyčily mohutné a ostré skalní vyvýšeniny. Jejich chlad byl cítit na míle daleko. K tomu všemu vál velice silný a ostrý vítr. Nikde v dohledu nebyla žádna jeskyně, která by je mohla uchránit před poryvy větru. Deakostargové se nějak nevyhýbali následujícímu počasi a nehnutě leželi a odpočívali na chladné zemi. Oheň, který byl před několika minutami uhašen se náhle z ničeho nic opět rozhořel bez jakéhokoliv přičinění. Trijan se nakonec vrátil k místu, kde ležela Sibara snažící se zahřát obě děti, trpěla slabou nespavostí. Když viděla přicházet svého syna, obrátila se na něj s prosbou.,,Nerada tě obtěžuji, ale mohl by jsi přinést z lesa nějaké dřevo. To, které tady bylo, už dávno dohořelo.´´Trijan jen otraveně přikývl a nohama se opíral o zem, aby vítr překonal. Targus a Hass se kolem sebe rozhlíželi a byli velice ostražití, kdyby náhodou chtěl Rexon zaútočit. Během večera se nedělo nic neobvyklého, co by vzbudilo jejich neklid. Triton také dával na vše pozor a dokonce se snažil jakkoliv využít prsten, aby jim mohl pomoci. Nic se nedělo.,,Zatraceně, prsten jeden proklatej. A kvůli němu mi Rexon usiluje o život. Jak kvůli tak bezvýznamnému kusu šperku se mám před ním schovávat.´´Triton byl z toho už mírně otráven a prsten začal proklínat a snažil se jej zbavit. Když jej chtěl zahodit do nedalekého křoví, prsten se k němu opět přikutálel.,,Tohle mi asi nepomůže.´´vzdychl a usedl na zem. Rukama si zakryl svůj obličej a chtělo se kvůli jejich neštěstí a zoufalství brečet. Když jej to přešlo, rozhodl se, že se opět pokusí prstenu zbavit. V okamžiku začal na místě kopat velmi hlubokou jámu do které prsten vložil a ihned jej začal zahrabávat. Nohama zemský povrch udusal a used na něj. Z prvu Tritonovi připadalo, že to prsten vzdal a on se jej tak zbavil. Nakonec se zvedl z místa a šel k Sibaře. Najednou se země mírně zachvěla. Vůbec nic nebylo příliš cítit, až když se spustil velice silný a hlučný déšť. Vítr se tentokrát velice silně opřel o stromy a ty, které nedokázali jeho tlaku odolávat, se zlomily. Před zraky SIbary ze země vytryskla velmi teplá voda. Toho se ulekla a odskočila. Obě děti však nechala nevědomky ležet na místě. Velice se toho zalekla a bála se toho, že voda Melandě a Marii jakkoliv ublíží. Ale co se nestalo. Voda se dívek ani nedotkla. Nakonec se na povrch protlačil i prsten, kterého se Triton marně snažil zbavit. Voda najednou přestala stříkat. Jakmile Sibara uviděla na zemi před sebou ležet prsten, přemístila svůj pohled na Tritona. Ten se k tomu nechtěl vůbec vyjadřovat. Prsten proto sebrala a uschovala jej u sebe. Gordelan, který zrovna spal, nepostřehl mírnou změnu počasí. Dopadající krůpěje vody mu přišly jako mírně pohlazení ženské ruky a občas sebou zacloumal. Trijan mněl z Targuse tak trochu strach a nechtěl se k němu moc přibližovat, aby jej požádal o přístřeší pod jeho mohutným křídlem. Targus už cítil jeho neklid a proto jej vybídl mohutným řevem. Trijan se toho ulekl a nevěděl, co to má znamenat. Zda-li se k drakovi přiblížit či nikoliv. V danou chvíli byl na rozpacích. Dodal si proto odvahu a přistoupil blíže k drakovi. Hass si jej ani nevšiml. Nakonec samým vyčerpáním usnul a spal tvrdě. Trijanovy kroky byli mírně neklidné a každý záchvěv jeho těla mohl způsobit probuzení Gordelana. Jakmile se Trijan dostatečně přiblížil k drakovi, Gordelan se probudil. Velice rozespale se posadil a promnul si oči. Když uviděl Trijana, podivilo jej, že se přiblížil k Targusovi.,,Děje se něco Trijane?´´zeptal se jej rozespale. Trijan nevěděl, jestli mu má na tohle odpovědět, ale nakonec se svěřil. Když mu vše řekl, Gordelan se zamyslel, ale nakonec se opatrně hnul z místa a přistupoval k drakovi. Když byli jen pár metrů před Targusem, zpozorovali něco na obloze velice zářivého a osilnivého. ,,Co to je?!´´vyhrkl Trijan. Drak uslyšel šum kolem sebe a začal se rozhlížet. Když viděl, že jsou u něj Trijan spolu s Gordelanem, mírně nahnul hlavu a udiveným výrazem na ně hleděl. Trijan nakonec dostal z Targuse strach a proto chtěl raději dál moknout na dešti. Targus nakonec z jeho postoje poznal, že mu silný déšť vůbec nevyhovuje a proto roztáhl svoje levé křídlo. Kapky deště po něm začali klouzat a stékat na nasáklou zem. Trijan pod mohutné křídlo ihned vklouzl. Uběhly asi dvě hodiny od chvíle, co se Trijan schoval pod mohutné křídlo, ale pršet vůbec nepřestalo. ,,Ten déšť mi už leze krkem,´´zamumlal a odfrkl si. Triton, ani Sibara si nepovšimnuli světla, které se mihlo na obloze. Gordelana už nebavily Trijanovy oplzlosti na počasí a raději si hledal nějaké místo, kde by mohl v klidu a nerušeně přečkat noc. Bylo asi pět minut před půlnosí, když všichni usnuli. Byli natolik unavení, že spali tak tvrdě když se v okolí začalo něco hemžit. Kdby se člověk dobře zaposlouchal, uslyšel by šum malých nožiček drobných, ale dokonale vychytralých zvířat. Kolem Tritonových uší něco přeběhlo. Triton jen trhl hlavou a ototčil se na druhou stranu na které ležel před tím. Ruce si dal pod hlavu a cosi zamumlal sic by mu bylo rozumět. Všude kolem bylo ticho. Nikdo se ani nehnul, když se najednou po geastorgech, dracích a Tritonově rodině začalo hemžit velké množství aostargů. Drobní hlodavci s protáhlymi těly a poněkud ostrými šupinami posetými po celém těle. Když však zpozorovali oba dva draky, urychleně se k nim přemístili a snažili se jim oždibovat jejich pokožku. Draci pociťovali nepříjemnou bolest. Vrtěli sebou a házeli. Najednou se z ničeho nic dali do velkého řevu, až se všichni včetně nich probudili. Trijan byl už dosti nevrlý a rozespale začal kolem sebe máchat rukama jako pominutý. Div nesáhl po meči a neohrozil tak Targuse, který na něm mněl složene svoje mohutné křídlo. Gordelana taky hluk draků zaskočil a to byl od nich dále, než by se zdálo.,,Mohl by mi někdo říci, co to má všechno znamenat?´´Dožadovala se odpovědi Sibara. Nikdo z nich ale neměl ani ponětí, co se to kolem nich děje. Byli stejně zmatení, jako ona. Oběma drakům už začali neznámi hosté lézt na nervy a proto oba vzlétli do oblak. Vůbec to nepomohlo. Aostargové se jich drželi svými ostrými zubami jako klíšťata a nechtěla vůbec povolit. Targus dokonce ve vzduchu dělal různé akrobacie, aby se jich zbavil, ale byl už tak vyčerpaný a unavený, že to pomalu vypadalo, že se opět zřítí z oblohy. naštěstí Hass stačil zaeragovat a Targuse hned okřikl.,,Nenech je nad tebou vyhrát, možná bych je mohl z tebe nějak dostat.´´Navrhl Hass, který toho na sobě mněl taky požehnaně. ,,Ne!´´,zakřičel Targus.,,Ještě by se něco mohlo stát a ty nechceš pomoci?´´Zaptal se Hasse, který mu nabídl svou pomoc. Ten se zamyslel, ale pak jej napadla velice jednoduchá věc. Ta však nemusela dopadnout dobře, jak by si on zrovna představoval. Nakonec z čirého zoufalství na Targuse jen křikl. ,,Vypusť na ně oheň!, dělej, tak rychle!´´ Targuse velice zarazilo Hassovo smýšleni a vůbec se mu to nezamlouvvalo. Nakonec mu na to jen odpověděl.,,Ne, to nemohu, vždyť bych ti něco mohl udělat.´´Hasse to však nezajímalo a okřikl jej proto. ,,Já vydržím cokoliv, ale rozhodně nevydržím tu bolest od těhle malých potvor.´´ Targus se dlouze rozmýšlel, ale když viděl Hasse posetého neznámými tvory kteří mu ubližují, vychrlil na něj plamen ohně. V okamžiku, kdy se plameny dotkly Hassova dračího těla, zařval a začal padat k zemi. Tohle Targuse šokovalo. Doufal, že Hass věděl co činí, ale tohle zašlo trochu daleko. Bez jakéhokoliv zaváhání se k němu snesl. Hassovo tělo bylo povaleno na zem a spousta aostargů bylo zavaleno mohutným tělem. Z pod draka vytékala ohavná tekutina, která zbyla s rozmáčknutých těl těch ohavných potvor. Jenomže tomu nebyl zdaleka konec. Také Targuse svíjela nesnesitelná bolest, jenž nechtěla vůbec pominout. V okamžicích, kdy se nohy draka dotkly země, spěchal na pomoc mohutnému Hassovi.,,Hassi, proboha, co je ti?´´Křičel Targus spěchajíc k svalenému tělu. Dračí kůže byla velice spálena a na některých místech byly dokonce patrné stopy masa. ,,Hassi, proboha, co je s tebou?!´´,křičel vyděšeně Targus. Drak se ani nepohnul. Všichni se kolem něho sběhli. Nikdo si nebyl příliš jistý tím, co se za poslední dobu událo. Sibařiny oči viděli utrpení draka a tak začala na Tritona narážet, ať mu nějak pomůže. Ten však nebyl schopen jakéhokoliv rozhodnutí. Gordelan vyslyšel jejich rozhovoru a Sibaru zadržel.,,Ne Sibaro, na tohle Tritonova moc a síla samotná nestačí. Tady nejsme ničim platní.´´Sibara se však nedala odbýt a tak neustále na Gordelana naléhala, až si toho Targus po určité době všiml. Otočil proto svou mohutnou hlavu k rozhořčené Sibaře a ptal se, co ji trápí.,,Ty mně trápíš, ráda bych ti nějak pomohla, ale nevím jak.´´Řekl, a vší silou se ze sebe snažil setřepat nezvané hosty. V tom Targuse však něco napadlo. Nebyl si však příliš jistý svými domněnkami, ale muselo se zkusit všechno. Hass byl na tom dost špatně a vůbec tak nebyl čas, cokoliv odkládat. Targus upřel svůj nevšední výraz směrem k Trijanovi a vypadalo to, jako by mu svým pohledem cokoliv říkal. Nakonec jeho nepatrný výraz pochopil a tak se brzy dovtípil, co od něj žádá. Udělal proto několiv kroků kterých si povšimla Sibara. Zprvu nevěděla co Trijan činí a kde jeho kroky směřují, ale jakmile jej zaměřila, okamžitě jej zastavila se slovy.,,Co to činíš Trijane. Tvé smýšlení já vůbec nechápu.´´Trijan se zastavil na místě a se slovy matce odvětil.,,Jdu tam, kde mně potřebují. A v tuhle chvíli mně potřebuje Hass.´´ Sibaru velice podivilo chováni svého syna, ale nic mu nemohla zakazovat. Když se nakonec Trijan mihl kolem své rodiny a dostatečně se přiblížil k oběma drakům, náhle pocítil jakousi slabost a bylo vidět, že upadne. Naštěstí si toho Gordelan povšiml a hned k němu přispěchal. Naštěstí Targus nic nepostřehl a tak si nemusel dělat větší starosti, než musel.,,Jsi v pořádku?´´Zeptal se jej Gordelan, když zaznamenal nevolnost u Trijana. Ten se jen otřepal a jen přikývl hlavou.,,Nedělej si o mně straosti´´,odpověděl, ,,vše je v pořádku.´´ Gordelan jej v takovéhle situaci nemohl cokoliv udělat a tak jej chtěl odvést od obou draků. Trijan se však vzpouzel. Nechtěl ani jednoho zklamat, ale co mněl však v téhle situaci dělat. Nakonec se přece jen postavil na vlastní nohy a opřel se o Gordelana. Když mněl v plánu opět se vydat k drakům, Gordelan na nic nehleděl a zastavil jej. ,,Mohl bys mi říci, o co se jako pokoušíš?´´Zeptal se jej podrážděně a starostlivě Gordelan. ,,O nic, co by tě mnělo zajímat.´´Odpověděl mu na to jen Trijan a šel k drakům. Gordelan na jeho jízlivou odpověď nějak nereagoval, ale rozhodně se mu to nelíbilo. Jakmile Trijan prošel kolem Targuse, a přiblížil se k Hassovi, cítil jak se z něj opět vytrácí velké množství energie. Triton si toho všiml a zděsil se hrůzou. Urychleně se Sibarou přiběhli k synovi, ale nic už nepomohlo. Množství Trijanovy energie začala proudit do zraněného Hasse. Trijan se začal svíjet ukrutnou bolesti, která jej dráždila po celém těle. Začal křičet, aniž věděl proč. Buď to byla bolest která jej ovládala díky pocitům Hasse, nebo to mohla být vzpomínka na zajetí Rexonem. Ať už to bylo cokoliv, nebyl to příjemný pocit pro Trijana. Velkou starost o jeho život si dělali především jeho rodiče, kteří nesnesli pohled na svého syna, jak se takhle obětovává pro obrovského tvora jako byl samotný Hass. Jakmile se konečně tep Hasse znatelněj projevil, Trijan pocítil neobvyklou slabostve svém těle. Mněl pocit, jako by zněj pomalu vytékala síla, kterou až doposud mněl a mohl se udržet na nohou. Když bylo patrné, že by se Hass mohl už probrat a své zranění zacelit, strčil do Trijana Targus a tak byl Trijan na zem povalen. Jeho oči byly zavřeny a slabě dýchal. Energie a síla, která byla opět využita při pomoci draka ohrozila mírně jeho zdraví. Sibara ustaraně přistoupila ke svému synovi a nahnula se nad něj. Chtěla vědět, jak je na tom a taky všecko chtěla vyčíst právě Targusovi, aniž mněla důvod mu cokoliv vyčítat. Moc však dobře věděla, co se tady vlastně stalo. Tentokrát ze sebe vychrlila veškerou zlobu, co v sobě dusila. Obořila se proto na Targuse a začala mu ihned vše vyčítat. Ten její reakcí vůbec nebyl přakvapen, ba naopak. Plně ji chápal a tak se nemohl ničemu divit. I u tak jemné bytosti jako byla Sibara se dalo něco takového očekávat. Nakonec ji nezbývalo než čekat na to, jak to se samotným Trijanem dopadne. Plynuly minuty a pořád nic. Minuty se ztrácely v hodinách a Trijanův stav se doposud nezměnil. Od svého syna se ani na krok nehnula. Triton se musel starat jak o Marii, tak o Melandu u kterých musel také udržovat vhodnou teplotu aby v tak chladné noci neonemocněly. Jenomže to nebylo vůbec snadné. Na sobě mněli jen něco málo vhodného oblečení.