Sága rodu Urunajů Tritonův prsten a útěk

                                                                 Kapitola 9.

 ,,Zkoušej to dále Trijane.´´Vybízela jej dále Sibara, když se to na poprvé nepodařilo. Ale ať se Trijan snažil jak jen mohl, nebylo to k ničemu. Nakonec se Trijan beznadějně usadil na zem a chytil se za hlavu. ,,Netrap se tím Trijane, ty ses opravdu snažil. Přece ti nebudeme vyčítat něco, když se ti to nepovedlo.´´Ale i když na sobě Trijan nedal nic zprvu znát, dost jej to mrzelo. ,,Mněli bychom se kolem sebe trochu porozhlédnout, ale musíme být opatrní.´´navrhl Triton a nakonec s ním všichni souhlasili. Našlapovali velice opatrně. Na cestu opravdu moc neviděli a proto jim noha občas vklouzla do nějaké menší propadliny. Nakonec se s propadlin dokázali dostat a poté následovala jen hladká zem. V jeskyni bylo docela chladno a taky se nebylo čemu divit. Všude kolem nich byly ledové stěny a chladný vzduch, který odněkud proudil. Byl však velmi slabý, a tak jej nemohli nějak zaznamenat. Šli proto dále a hledali nějaké místo, kde by bylo jen trochu teplej, než v místech, kterými  zrovna procházeli. trvalo to poměrně velmi dlouho než narazili na velkou sluj osvětlenou tenkými paprsky slunce.Toho si nakonec Trijan povšiml a ihned šel do míst, kde se paprsky rozkládaly. Ušli jen pár metrů, když narazili na velmi nízkou prohlubeň do míst, kde se rozprostíralo velké množství světla.,,Nemněli bychom tam jít.´´Namítl Triton, když se přibližovali k tajemnému otvoru. ,,Myslím si Tritone, řekla mu na to Sibara, že nic už ztratit snad ani nejde.´´Bylo  však jen otázkou času, než se opět něco přihodí. Všichni tedy prošli místnosti a vstoupili do katakomb velké sluje. Kolem nich byly sametově jemné a hladké stěny pokryté jemnými chloupky mechu. Co však upoutalo jejich pozornost bylo to, že se pokryté stěny proměňovali. Jemné chloupky dávali stěnám různé příběhy a zahalovali skrytou budoucnost. dokonce se Trijan stěn chtěl dotknout, aby jeho ruce pocítili jemný záchvěv pohybující se rostliny.  Sibara si najednou povšimla jednoho příběhu, který rostlina před jejíma očima začala tvořit. Před jejíma očima se mihotalo její dětství. Viděla i něco, co ji bylo asi snad doposud skryto. Byla ji dokonce vyobrazena její matka, kterou ona si snad ani nepamatuje. Viděla, jak procházejí prozářeným hradem a kolem nich byli rozmístění hudebníci. Nebylo slyšet hudby , ale cítila z mechu jakési hřejivé teplo. Teplo nakonec prošlo do její mysli a ona se na malou chvíli dokonale zasnila.Triton po chvíli přistoupil ke svému synovi a zahleděl se do jednoho místa, které pozoroval i Trijan. ,,Nevíš co by to mohlo být?´´Zeptal se Triton.,,Nevím, chtěl jsem se zeptat na totéž. Oba stáli před prohnutou mříži s rezavou klikou. Trijan najednou pocítil zvláštní sílu. Ve své hlavě z ničeho nic uslyšel hlasy.  Hlasy mu našeptávaly různé sladké příběhy a budoucnost. Znělo to v jeho hlavě, jako by se hlasy rozprostírali a nacházeli za zdí. Vypadalo to, jako by jej vybízeli dotknout se kliky a pokusit se ji otevřít. Trijan se ke klice začal přibližovat a natahoval po ní ruku. Byl úplně bezvládný. ,,Trijane, co to děláš?´´Křičel na něho Triton, jakmile viděl bezvládného syna sahat po klice. ,,Trijane probuď se, no tak.´´ Sibara se probudila ze svého snu a otočila se k Tritonovi a synu, aby zjistila co se opět děje. To co viděla, ji doslova vyrazilo dech. Mněla co dělat, aby udržela obě dívky. Viděla Tritona, jak se snaží Trijana probudit a odtrhnout od prazvláštní síly, která jej přitahovala ke skále. ,,Proboha Tritone, co to Trijan dělá. Vždyť jde ke skále, ve které je jen kus železa. Nevíš co to má znamenat?´´Triton jen pokrčil rameny a snažil se Trijana vysvobodit z transu a tajemné moci, která jej spoutala.  Trijana nebylo možno vysvobodit a uchopil kliku za její rezavý povlak. Najednou se země otřásla a přes kliku se po celé katakombě rozprostřela stříbrná pavoučí síť.Ve stěně, kde byla zasazena zrezivělá klika a schované a pokroucené mříže se prolínali velké dveře potažené rudě červenou barvou. Trijan nakonec byl z moci propuštěn a všichni se taky trochu ulekli toho, co před sebou viděli. Proto raději také poodstoupili. Najednou se dveře s vrzotem  začali pomalu otevírat. Triton s Trijanem okamžitě vytasili meče. Nakonec se dveře otevřeli naplno. Očekávali, že za nima někdo bude, ale uslyšeli podivné hlasy.  nikdo z nich se neodvážil vstoupit. V tom spatřili osilňující světlo, které se rozléhalo za místnosti. Světlo je málem oslepilo. Byly spatřeny pohyby, které se v místnosti mihotali. Hlasy stále volali Tritona a jeho rodinu. Trijan se nakonec pohnul z místa. ,,Ne Trijane!´´Zakřičela na něj jeho matka, když viděla, že se její syn pomalu dostal opět do moci a síly, která jej neustále přitahovala. Triton se však také z ničeho nic pohnul a stejně jako jeho syn naslouchali hlasům. Sibara nevěděla, co má dělat. Jestli si má dělat starosti o syna a nebo o Tritona. ,,Cožpak vy nevidíte, co se to děje? Probuďte se, slyšíte?´´Ale ani jeden z nich Sibaru neslyšel.  Najednou byly slyšet hlasy ptáků, zvěře a šumění vody. Sibaru to natolik přesvědčilo, že společně s Tritonem, Trijanem a se svými dcerami vstoupili do místnosti, která se nacházela za kamennými dveřmi. Jakmile však vstoupil do míst, odkud se zvuk rozléhal, dveře se pomalu začali zavírat. Nikdo si toho však nevšiml a klidně postupovali dále a prozkoumávali krajinu, která se nacházela kolem okolo nich. Začali však hledat místa, odkud se mohly hlasy šířit. Ničeho si nepovšimli a tak Sibara nakonec usoudila, že by bylo rozumnější místo opustit a hledat jinou cestu, jak se odsud ve zdraví dostat. Otočila se proto směrem k východu, aby mohla odejít. Jakmile však uviděla zavírající se dveře, zpanikařila. Triton s Trijanem se nakonec probudili a běželi ke dveřím. Než však stačili doběhnout, dveře se okamžitě zavřeli a jako kdyby zmizeli. Hledali všude, kde by byl jen náznak nějaké kliky, nebo obrys dveří. Ale jako by hledali průhlednou zeď, do které nemohou narazit. trijan najednou pocítil chladný dech na jeho zádech. Opatrně se otočil a před jeho zraky spatřil obrovský zámek. Toho si však před tím vůbec nepovšimli. Jako by se tady krajina přeměňovala z minuty na minutu. Nic tady nebylo tak, jak to dříve viděli. Najednou mněl však Trijan zvláštní pocit. Jako by je snad někdo pozoroval. Nemohl si to vysvětlit, ale jeho pocity se skutečně děly. Z dáli je pozorovala jakási bytost. Krčila se v malém keři, přes který byl spatřen jen malý obrys červených očí. Toho keře si nikdo však nevšiml a proto se chtěli vydat do hradu, aby zjistili, kde to vlastně jsou. Triton však najednou zbystřil a do hradu tentokrát nechtěl.,,Proč stojíš?´´zeptala se jej Sibara, když viděla, že se Triton zastavil na místě. ,,Nevím  zdali je to bezpečné jít opět do nějakého hradu. Možná tam na nás čeká další z tvých drahocenných sestřenek a já nechci prožít s Vámi to stejné utrpení, jako u Sursji.´´Sibara nad tím chvíli rozmýšlela a potom mu na to řekla.,,Pokud si vzpomínám, tak obě dvě sestřenky jsou dávno mrtvé.´´Triton se na ní udiveně podíval a poté dodal.,,Jak si proboha Sibaro můžeš být tak jistá. Přece ani ty sama nevíš, kolik máš vlastních příbuzných natož to, kolik z nich tvou rodinu nenávidělo a možná ještě nyní má proti ní jistou zášť.´´V tomhle však Triton nemohl mýlit. Sibara ani netušila, jaké další zlo se na tomto hradu skrývá. Nakonec Tritonovi Sibara navrhla, aby to šli přece jen zkusit.,,Jestli nám tam bude opět hrozit nějaké nebezpečí, Použijeme prsten. Snad nám nějak pomůže.´´Triton tomu však nevěřil, ale i přes to své ženě plně důvěřoval. Vydali se proto k hradu. Stvoření, které se ukrývalo za keřem se z něj vyřítilo a nepozorovaně proklouzlo mezi Tritonovou rodinou. Jenom pocítili slabý vánek, který se dotknul jejich obličeje.  ono stvoření se hnalo přes různá místa a uličky vytvořené jeho samým, až nakonec našel hledaný vchod do hradu. Přeběhl kolem velkých kamenných sloupů připomínající dračí hlavy a po mramorovém schodišti vyběhl hbitě do prvního patra. Prosvištěl kolem několika pokojů, až se nakonec zastavil před velkýma bronzovýma dveřmi, které se před ním objevili. Opatrně do dveří zatlačil a ty se s velkým vrzáním otevřeli. Vklouzl dovnitř a dveře se za nim s rachotem ihned zabouchly.,,Perdendros.´´Ozvalo se odněkud a stvoření se proměnilo v člověka. ,,Co zase chceš Ampardosi? Co po mně zase chceš?´´ Z místa, kde se hlasy ozývaly byly vysoké schody a na samém vrcholku se rozléhal vysoký trůn. Na něm seděl Gordmandos, který svým výrazem a pohledem na okolní svět nevěstil nic dobrého. Jeho krutost byla známá široko daleko a všichni z jeho hradu někde záhadně zmizeli. Jenom Ampardos zde byl nucen zůstat, kvůli dohodě, kterou spolu před lety uzavřeli.,,Někdo tady je, tady před hradem.´´Gordmandos zbystřel a chtěl vědět víc. Ampardos se však neustále svého pána bál a tak si dával dobrý pozor na to, co svému pánu řekne. Proto raději mlčel. ,,Proč mlčíš, tys nerozuměl tomu, co jsem ti řekl?´´Gordmandos začal být o něco více tvrdší na svého štvance.,,Jestli mi okamžitě nepovíš, koho jsi viděl a kde, tak to tvoje rodina nepřežije.´´Toho se Ampardos velmi obával a tak mu vše pověděla.Gordmandos však o Tritonově království a životě nic nevěděl a proto jej chtěl poznat, ale Ampardos věděl o Tritonovi skoro úplně všechno. Před svým pánem se tvářil, jako že o ničem ani neví a tak se jeho oči ubíraly úplně jiným směrem a toho si Gordmandos brzy všiml.,,Co se děje, proč uhýbáš očima když na tebe mluvím?´´Vykřikl Gordmandos, když viděl Ampardasovu nepozornost. ,,Já, ja, ja,....´´Koktal ze sebe Ampardos, když na něj Gordmandos zařval.,,Tváříš se, jako by jsi snad něco o nich věděl, nemám-li pravdu?´´  Ampardos nyní nevěděl, co má dělat.Má snad uposlechnout svého pána a tak si zachránit život tím, že vše prozradí o Tritonově životě. Nebo raději bude mlčet a stihne jej tak krutý trest. Proto raději mlčel.,,Proč mlčíš, na něco jsem se tě ptal.´´Nakonec z něj nic nevypadlo. ,,Dobrá tedy, usoudil Gordmandos, když mi to tedy nechceš říci, dones mi harfu.´´ ,,Já už se dovím pravdu ať už s tvou pomocí a nebo bez ní. ´´Nakonec se tedy stalo to, čeho se Ampardos obával. Do místnosti byla nějakým způsobem dopravena stříbrná harfa pozlacena diamanty. Gordmandos sestoupil z trůnu a přistoupil k harfě. Dotkl se svými prsty jejich strun a diamanty se rozzářili. Nad jejíma hlavami se objevilo světlo do kterého bylo vneseno dějství, které se týkalo samotného Tritona. Harfa začala hrát jemnou melodii, ve které Gordmandos dokázal číst a brzy mu harfa řekla celý příběh pomocí jemné melodie. Jakmile harfa Gordmandosovi pověděla o prstenu a jeho moci, velmi jej to zaujalo. Aby prsten mohl získat, musel vymyslet nějakou lest, jak se jej zmocnit.,,Ampardosi.´´Vykřikl po dokončení příběhu, jenž mu harfa přednesla.,,Ano můj pane, co si přejete?´´Zeptal se třesoucí se strachy Ampardos.,,Najdi je a přiveď je do hradu.´´ Ampardos nevěděl co má dělat a tak mu to chtěl opatrně vyvrátit.,,Ale pane, vždyť ani nevíme co jsou zač a proč přišli zrovna k nám.´´Gordmandos se však na něj obořil a kladl důraz na to, aby jej uposlechl. Ampardos tedy neměl na vybranou. Ať chtěl a nebo ne, musel Tritona dovést do náruče smrti. Triton o ničem neměl doposud ani nejmenší tušení a dále s rodinou brouzdali kolem hradu. Gordmandos chtěl však mít jistotu, že u nich nevzbudí nějaké podezření a proto raději Ampardose proměnil opět ve stvoření.  Ten jako smyslu zbavený vyrazil ven z místnosti. Gordmandos s úšklebkem opět vstoupil na svůj trůn a čekal, až Ampardos splní jeho příkaz.Ampardos mezitím prosvištěl opět po hradební chodbě až nakonec vyběhl ven. Vběhl zrovna do jednoho křoví před kterým postával Trijan a rozhlížel se kolem sebe.,,Už jste něco našli? Našli jste něco, co by naznačovalo lidskou přítomnost?´´Zeptala se Sibara, když nemohla nic najít co by připomínalo lidskou existenci.  Občas na zemi našli několik párů bot různých velikostí. Místami pohozené dětské hračky a převrácené povozy. Všechno zde bylo mrtvé.,,Tady se určitě stalo něco hrozného a násilného.´´Usoudila Sibara, když viděla tu spoušť všude kolem. Některá okna vybitá, vchodové dveře vyvrácené a komíny rozbořené. Kolem hradu se mihlo několik dentendrosů a haloru. Po chvíli se před Trijanem ve křoví něco pohnulo. Byl slyšet šum a velmi slabý dech. Trijan si toho ihned povšiml a vytáhl svůj meč. Vrazil jej do křoví a pomalu jim projel. Z něj ihned vyběhlo stvoření, které v něm bylo uschované. ,,Co to bylo?´´ Zeptal se udiveně Trijan. Triton slyšel synovu poznámku a přišel k němu blíže. ,,Co bylo co Trijane?´´Tázal se jej Triton, když  Trijan konečně meč uschoval. ,,Ve křoví něco bylo, Asi mně to pozorovalo, nebo dokonce nás.´´ Triton se toho trochu ulekl a šel se ke křoví blíže podívat. Triton křoví velice dobře prozkoumal, ale ničeho si nepovšiml. Najednou jeho oči něco uzřely.  Byla to zlatá mince s čísi obličejem a potříštěná krví. To by nebylo nic zvláštního. Krev však byla čerstvá a tak bylo jasné, že ve křoví opravdu něco bylo.  Sibara však doposud stála před jakýsymi dveřma s obrovskými písmeny. Vypadali to jako monogramy panovníka. Pod nima byl spatřen erb. Erb byl tvořen dračí hlavou, kterou obmotával had. Na dveřích byli dvě písmena. Nejprve jej Sibara nemohla rozeznat, ale poté rozpoznala písmena G.H. Sibara se poté otočila se svými dcerami k Tritonovi a ukázala na písmena prstem.,,Nevíš co mohou znamenat písmena G.H.?´´ Triton ji však nevnímal.,,Gordmandos Harpandres.´´Ozval se odněkud mužský hlas.  Triton a Trijan ihned zpozorněli. Sibara se dívala, odkud hlas přicházel a Triton se synem k ní raději přistoupili, aby ji mohli ochránit svými meči. Najednou se před nima rozprostřela velmi hustá mlha. Nebylo skoro vůbec nic vidět, až na pár nepatrných obrysů, které se  mírně pohybovali. ,,Co to k čertu je?´´Zeptal se Trijan a ukázal do míst, kde skoro nikdo nic neviděl. Nakonec se do mlhy opřel velice silný vítr, který mlhu bleskově rozfoukal. Před nima se najednou objevil muž.  Trijan se tentokrát nezmohl na nic. Trochu poodstoupil, jelikož muž na něj působil odpudivým dojmem. Triton si dodal kuráž a vystoupil asi o dva nebo tři kroky dopředu. Vytasil meč a pravil.,,Kdo jsi a kde ses tady vlastně vzal?´´Sibara se před Tritona však postavila a chtěla po něm, aby meč uschoval zpět. ,,Mé jméno je Ampardos a jsem služebníkem nejvyššího vládce Gordmandose Hrapanderského.´´Triton se na něj nedůvěřivě podíval.,,Mohli by jste mně prosím následovat, můj pán Vás již očekává.´´,,Promiňte mi to,ale řekl jste, že nás Váš pán očekává?,,Cožpak on ví že tady jsme?´´Podivila se Sibara, čímž byl překvapen i Triton. Nic víc raději nechtěli vědět a slepě šli s Ampardosem. Místami, kudy procházeli občas narazili na povalující se hračku, nebo rozbité nádobí. Nakonec dorazili k hradebnímu schodišti kde vchod do samého hradu byl velmi vysoko. Toho schodiště si však před tím nikdo z nich nepovšiml. Po obou stranách schodiště byli sochy mohutných hadů. Na první pohled nebyli ničím v podstatě zvláštní, ale jakmile kolem nich Tritonova rodina prošla pod vedením Ampardose, najednou někde zmizeli.  Trijan mněl z tohohle místa trochu strach. Rozhlížel se všude kolem a očima si prohlížel velmi pozorně celý hrad. Na hradě nebylo nic nápadného co by mnělo nějak zbudit pozornost. To co se ukrývalo pod samotným hradem bylo jen dobře zamaskované. Po velmi strmém stoupání po schodišti se před nima objevili velké dveře. Ampardos je tedy opatrně a velmi pomalu otevřel. Za dveřmi však byla tma . Proto Ampardos vstoupil do hradu jako první a po doteku jeho nohy na hrbolatou zem, se všude rozžaly svícny. Všichni tedy vešli do hradu a dveře se za nima okamžitě zavřeli a zamkli. Pomalu je tedy Ampardos vedl dlouhou chodbou. Mezi svícny si Trijan povšiml obrazů, které vypadali dost hrůzostrašně. Čeho si však nikdo z nich nevšiml bylo to, že svícny za jejími zády, kolem kterých prošli začali mizet. Rámy všech obrazů se rozzářili do rudé barvy.   Jeden z obrazů dokonce upoutal Mariinu pozornost. Na obraze totiž byla vyobrazena malá holčička stojící u hořícího keře.  Obraz byl jako živý. Velmi silné teplo z něj sálalo, až se Marie trochu zpotila. Do očí ji však po chvíli stouply slzy, když malá holčička na obraze začala z ničeho nic hořet. Bylo to jako kdyby se to snad dělo ve skutečnosti. Marie se okamžitě rozbrečela. Sibara se její pláč snažila upokojit jemným pohlazením, ale nějak to nezabralo. Sibara se otočila směrem, kterým Marie upínala svůj zrak a proč tak usilovně plakala. Povšimla si obrazu  na níž je vyobrazena malá holčička u hořícího keře. Na obrazu ji nepřišlo nic podivného, ale Marie kvůli němu i nadále plakala. ,,Co se děje?´´Zeptal se Triton, když se Marie u Sibary neutišila.,,To ten obraz, prohodila Sibara, něco na něm vidí co ji rozrušilo.´´Děje se něco?´´Zeptal se Ampardos a zastavil se. Pohlédl směrem, kterým upínala svůj zrak Marie a viděl přesně to, co viděla ona. Dělal však překvapeného a nedal na sobě nic znát. Nechtěl upoutat nějaké podezření a proto se i on podivil. Pod obrazem bylo prázdné místečko bez jména osoby.,,Promiňte, ale kdo je ta holčička u hořícího keře?´´Zeptala se Sibara. Ampardos se na obraz podíval a poté řekl.,, Ta malá holčička....., Ta malá holčička j. Ano, ta holčička je zesnulá dcera mého pána.´´Zalhal jim, aby ochránil svou rodinu. ,,To opravdu zemřela tak mladá?´´Zeptala se znovu Sibara. Nyní byl Ampardos beznadějný. Velmi se obával toho, co asi udělá jeho pán jeho dětem a rodině. Proto se Sibaru snažil odpoutat od obrazu.,, Raději bychom mněli jít, můj pán Vás již očekává.´´Triton s ním souhlasil.,,Má pravdu, raději bychom mněli jít.´´ Sibara tedy odtrhla plačící Marii od obrazu a opět následovali Ampardose. Nakonec dorazili ke dřevěnému schodišti, u kterého nebylo vidět, kde vlastně končí.  Všichni po něm začali okamžitě stoupat. Kolem schodiště bylo několik oken, přes které bylo vidět všecko, co se nacházelo poblíž hradu. Bylo to opravdu děsivé. Kolem nich najednou zavládla tma a oni skoro nic neviděli. Občas do hradu vniklo sluneční světlo, které se odrazilo od jakéhokoliv obrazu zavěšeného na zdech. Nakonec schodiště skončilo a oni se nyní nacházeli před dlouhou chodbou. Možná byla o něco delší než chodba, která vedla ke schodišti. Ampardos je přivedl k jedním dveřím na které zabušil. Opatrně dveře začal pootvírat, až se otevřeli úplně.  Všichni vstoupili do obrovské místnosti. Před nima bylo opět schodiště, ale tentokrát na samém vrcholku byl vystavěný trůn. ,,Podívejte, poznamenal Trijan, něco se na něm hýbe.´´Ampardos slyšel Trijanovu snad jízlivou poznámku a hned jej chtěl urychleně omluvit.  Postavil se před vysoké schodiště a poklekl před ním.,,Omluvte je můj pane, neboť nevědí co činí.´´ Dlouho nebylo nic slyšet. Stín, který se před Trijanem pohyboval najednou zmizel. Pomalu ze schodiště začala sestupovat zahalena postava. Ampardos i nadále klečel. Ostatním dal náznak toho, že by v jejich zájmu raději mněli také pokleknout. Nikdo z nich to však nemohl poznat. Všude kolem nich nebylo moc světla a tak jak si mohli povšimnout jeho náznaků. Najednou se všude kolem nich rozlilo světlo. Bylo natolik neočekávané, že na malou chvíli všichni oslepli. Brzy si však na světlo zvykli a tak pomalu, ale jistě otevřeli oči. Před nima stála vysoká osoba s dlouhým pláštěm a hadí korunou spojenou dračí hlavou. Ampardos si na něm povšiml, že změnil svůj vzhled za něco příjemnějšího, než jak jej znal on. Došlo mu, že to všechno je jen přetvářka, aby mohl dokonale Tritonovu rodinu zmást. Přistoupil tedy blíže a dal všem pokyn, aby vstali. ,,Můj pane, oni, oni....´´,,Nemusíš je omlouvat´´Triton pohlédl Gordmandosovi do tváře a z ní vyčetl jeho přízeň.,,Omlouváme se pane za svoji přítomnost, spustil Triton, ale záhadným způsobem jsme se ocitli tady.´´ Gordmandos se na ně podíval, poté pohlédl na Ampardose se zlými úmysly a přistoupil k oknům, které tam byli.,,Nemusíte se omlouvat. Všechno vím a taky Vám mohu pomoci dostat se tam, odkud jste přišli. Přece chceme, aby všichni poutníci nalezli cestu zpět. Že mám pravdu Ampardosi?´´A šibalským úšklebkem na něj pohlédl. Ampardos hned věděl, že bude zle.  Gordmandos si před nima dokonale mazal med kolem pusy a oni mu to věřili. Byli natolik zaslepeni jeho faleší, že je dokonce požádal, aby zde u něj zůstali alespoň na večeři a na druhý den můžou opět hledat cestu. Otočil se opět k Ampardosovi a poručil mu, aby je zavedl do komnat pro hosty. Ampardos ať chtěl a nebo nechtěl, musel uposlechnout pánův rozkaz. Postavil se na nohy a otočil se ke dveřím.,,Následujte mně.´´Pravil a všichni se za nim otočili. Přistoupili ke dveřím kterými vešli a opustili místnost. Jakmile se za nima zavřeli dveře, Gordmandos na sebe převzal svou pravou tvář. ,,Blázni, netuší ani, kde dorazili. A ten prsten musí být můj.´´ Ampardos nakonec doprovodil hosty do jejich společného pokoje. pokoj se zdál být velmi přepychový a skvostný. Rámy oken byli doplněny briliantovými odlesky a vestavěný krb byl lemován zvířecími motivy. Byli tam i různé menší pokoje ve kterých byli jemné postele. Trijan hned do jedné skočil. Sibara jej však zastavila.,,Podívej se na sebe Trijane jak vypadáš´´Ten se na sebe podíval a zpozoroval tu špínu, která na něm za poslední dny ulpěla. ,,Mněl by sis to někde jít vyklepat nebo tak.´´Trijan se na ní otráveně podíval.,,Ale matko...´´,,Dost, už se o tom nehodlám dále bavit.´´Ohradila se Sibara se slovy na svého syna a šla se věnovat oběma dívkám. Triton tou dobou postával u jedné z polic na které bylo uloženo jen pár knih. V okamžiku, kdy se ke knihám přiblížil dosti blízko, jedna z knih vypadla na zem. Prostě jenom tak z ničeho nic. Triton se k ní sehnul a zvedl ji. Podíval se na její hřbet a na něm bylo vyryto asi deset nebo pět písmen.  Písmena byla zpřeházena a tak nedávali vůbec smysl. Podíval se také proto na její předek a tam také byly písmena jaksi zpřeházena. Ale najednou se písmena dala do jakéhosi ladného pohybu. Najednou se začalo vytvářet slovo. To, co se tam objevilo mu doslova vyrazilo dech. Na obalu knihy bylo jasně napsáno.:,,Čeká tě smrt.´´ Triton knihu opatrně rozevřel a na první listině bylo jméno samotného Gordmandose. To jej velice udivilo a možná i polekalo.  Proto otočil na další stránku a tam mu hned před očima stanul text. Bylo v něm vše. Vypadalo to spíše jako nějaký rodokmen, který byl napsán jako dlouhý příběh. Vše se ale odvíjelo od samotného Gordmandose. Vše co bylo v knize psáno byly hrůzy o vládě Gordmandose. Byly tam dokonce zaznamenány vraždy, kterých se dopustil na jiných lidech. Ve skutečnosti Gordmandos vypadal úplně jinak, než jak jej Triton poznal.,,Musíme odsud co nejrychleji pryč a spěchat.´´Z jedné místnosti přišla vyrušena Sibara. ,,Něco se děje Tritone, vůbec jsem tě neslyšela. ´´Triton na ní pohlédl výrazem, jako by jim hrozilo nějaké nebezpečí nebo něco daleko horšího. ,,Proč se na mně tak díváš Tritone, děje se snad něco?´´Triton se na chvíli odmlčel, ale když jej Sibara opět vybízela ke slovům, řekl ji krutou pravdu.,, Tak tomuhle Tritone já nevěřím. Chceš  mi snad tady namluvit, že ten muž, který se o nás postaral se nás bude chtít pokusit zbavit?´´Triton jen pokrčil rameny.,,Jistě to vědět nemohu, ale musíme se odsud co možná nejrychleji dostat. Možná to bude tak nejlepší. Zrovna se vydali všichni ke dveřím, ani Trijan si nemohl pořádně odpočinout, když se dveře z ničeho nic otevřeli. V nich stál Ampardos. ,,Můj pán Vás srdečně zve na večeři.´´Triton na něho však vyskočil hned několika ostrými slovy, které Ampardos vůbec nečekal. ,,Mohli by jste nám objasnit, co je ten tvůj panovník vlastně zač?´´Řekl bych, že nám dokonale lže, a vy taky.´´Ampardos byl velice vyděšen tím, co mu Triton právě řekl. ,,Okamžitě nás doveďte k nějakému východu. My už se z hradu nějak dostaneme. ´´Tritonova rodina už chtěla projít kolem vyděšeného Ampardose, když tu se za ním objevil Gordmandos. Všichni se okamžitě zastavili.,,Něco se děje Ampardosi, cožpak se naším hostům u mně nelíbí. Cožpak vy už jste na odchodu. Takhle velmi pozdě? Raději by jste tady mněli zůstat. Je to jen pro vaše dobro. ´´Triton jej chtěl zasypat výhružnými slovy, ale nic neříkal. Za to mu to ale bylo dosti dobře vidět na očích. ,,Vidím, že o mně nemáte zas moc dobré mínění, jak to na vás tak pozoruji.´´Ampardos se snažil všechno zachránit, ale moc to nepomohlo. ,,Můj pane, omluvte jejich troufalost. Neví co říkají, to bude jistě jejich únavou.´´Gordmandos jej však umlčel.,,Dost, nemluv. Vidím, že si tady  Triton o mně udělal obrázek podle toho jak se tváří. Triton se tentokrát neudržel a pověděl mu vše, co si o něm myslí. I když v podstatě neměl právo před Ampardosem tohle Gordmandosovi říkat. ,,Tritone, pojď raději, tohle vůbec nevypadá dobře. Mněli bychom tohle místo opustit a to co možná nejdříve.´´Gordmandos je ale nechtěl vůbec za žádných okolností propustit.Snažil se všemožně Tritonovi jeho podezření všelijakými možnými způsoby vyvrátit. Moc dobře se mu to ale nedařilo. ,,No dobrá tedy, usoudil Gordmandos, ať je tedy po vašem. ´´POdíval se vražedným pohledem na Ampardose a Tritonovu rodinu. Zvedl se velmi silný vítr. Docela z ničeho nic. Uvnitř zavřeného hradu což bylo dost překvapivé. Pravá tvář Gordmandose byla za několik okamžiků odhalena a on se ukázal nyní v pravém světle tak, jak jej znal Ampardos. Velice se však obával toho, co příjde dále. Ampardos nyní nevěděl, jestli Gordmandos udělá něco jeho rodině a nebo Tritonově . Bylo však jasné, že se něco stane. Najednou se opět zvedl vítr a vše se kolem nich najednou začalo točit. Nebylo vůbec nic vidět. Pod svýma nohama cítili, jak se země s nima hýbe a oni poletujou v silném větru.,,Držte se všichni pohromadě.´´Zakřičel Triton, když se ocitl ve vzduchu a necítil pod svýma nohama pevnou zem. Nikoho neviděl, ale velmi brzy pocítil dotek čísi ruky.,,Jsem u tebe Tritone.´´Triton se začal ptát kdo jej to drží, ale nakonec poznal Sibařin hlas. ,,Kde je Trijan?´´Volala vyděšeně Sibara, když se Trijan dlouho neozýval.,,Počkej Sibaro, křikl Triton, myslím že něco cítím ve své ruce.Jsi to ty Trijane?´´Zeptal se Triton, když jej něco velmi pevně stisklo. ,,Ano otče, odvětil Trijan po dlouhé chvíli, jsem to já.´´Triton a Sibara si vydechli, ale ještě neměli úplně dočista vyhráno. ,,Neví někdo kdy už to skončí?´´Zeptal se vyděšeně Trijan, když mu doposud nikdo neobjasnil Gordmandosovo chování vůči nim. Než se však kdokoliv zmohl byť by jen na jediné slovo, vítr se pomalu začal uklidňovat. Jakmile se vítr uklidnil, všimli si, že jsou k sobě připoutáni silným provazem. Opět stáli tváři v tvář samotnému Gordmandosovi, ale tentokrát se na ně díval poněkud jinak, než jak by to od něj očekávali. ,,Co po nás vlastně chceš Gordmandosi?´´Vykřikl velmi rozzlobený Triton, když si uvědomil, že byli opět podvedeni a oklamáni. Gordmandos se k nim otočil zády.,,Neschovávej se a řekni co po nás chceš!´´ Vykřikl opět ze sebe Triton, ale tentokrát  to neměl dělat. Gordmandos se k němu otočil a hrůzostrašným pohledem se na něj zadíval.,,Copak ty opravdu nevíš co po tobě chci? Tobě to ještě nedošlo.´´Triton si najednou vzpomněl opět na prsten.,,Správně, správně.´´Dodal Gordmandos, když se na něj Triton podíval chápavým pohledem. Triton se už pomalu natahoval po prstenu, když tu se před ne postavil Ampardos.,,Já Vám nedovolím, aby jste ten prsten získal.´´ Gordmandos se tentokrát nevěřícně otočil ke svému služebníkovi.,,Cos to řekl?´´ A velmi vražedným pohledem se zadíval opět na Ampardose. ,,Jak se opovažuješ se mi postavit, máme spolu dohodu, vzpomínáš si?´´Ampardos se zhluboka nadechl.,,Vím že jsem vás tímto zradil. Klidně mně i zabijte, ale já nedovolím, aby jste získal ten prsten.´´Gordmandos nyní usoudil, že se Ampardos v podstatě už rozhodl. ,,Nyní se dobře dívej Ampardosi.´´A Gordmandos okamžitě začal vyvolávat před zraky všech Ampardasovu rodinu. V okamžiku, kdy se všichni opět viděli, chtěli se k sobě okamžitě vrhnout a obejmout se. Nikdo z nich se ale nemohl pohnout z místa. ,,tady je odměna za tvoji věrnou a oddanou službu drahý Ampardosi.´´Odvětil velmi pohrdavě Gordmandos a před zraky tritonovy rodiny a Ampardose začali z ničeho nic před ním umírat. Ampardasova rodina se svíjela bolestí k zemi. Ampardos k nim chtěl přiběhnout a ještě na malý okamžik jim pohlednout do očí, ale než byl ze svého místa osvobozen, jeho rodina záhy zemřela. Sibara to všechno viděla a chtělo se ji plakat a křičet.,,Co jste to provedl vy netvore?!´´Vykřikla plná vzteku, když viděla Ampardasovu rodinu před svýma očima umírat.  Gordmandos se ji však snažil oponovat.,,Já nejsem netvor, jenom se Ampardos neměl upsat ďáblu. Mněli jsme spolu uzavřenou dohodu a on ji při Vás porušil. Tohle všechno byla jen jeho odměna za jeho dlouholeté a věrné služby.´´Sibara se na něj nevěřícně podívala.,,Tomu vy říkáte odměna za věrné služby. Někoho nechat zemřít přece není pro nikoho dar, ale potupa.´´Sibara se na něj dívala vražedným pohledem a on se přitom tvářil, jako by jej to ani nezajímalo.,,Copak vy jej necháte takhle trpět, vždyť si to vůbec nezasloužil. ´´Gordmandos na malou chvíli zvážil slova, která Sibara pronesla a poté ji na tohle jen řekl.,,Máte pravdu, nemněl bych jej nechat takhle trpět.´´Dořekl slova a před Sibařinýma očima jej chladnokrevně zabil. Sibara jen vykřikla. Obě dívky se najednou rozplakaly. Gordmandos najednou zmizel a oni se ocitli pod zemí.  Vypadalo to jako nějaké vězení. Holé a vlhké zdi. studený vítr proudící odnikud a kolem nich se rozkládala jen pustá tma. Triton sice spatřil zarezavělé dveře a samozřejmě se k nim také vypravil. Jeho pokus je otevřít byl marný. Proto bezradně usedl vedle Sibary na nějaké místo, které nebylo tak chladné. Trijan byl po celém tom rozrušení natolik vyčerpaný, že se svalil na zem a usnul. Nakonec všichni usnuli a ani si nevšimli postavy, která se choulila trochu dále ve vězení jen pár metrů od nich.