Útrapy Kapitola 8.
Kapitola 8.
Noc byla celkem klidná a vál jen jemný vítr. Země byla dokonale prohřátá a kolem nich se rozléhal klid. Neměli ani ponětí, co se děje v bývalém království, které museli opustit z důvodu jeho zničení. Neměli ani chuť se tam jakkoliv vracet. nyní však v poklidu spali a nic je nedokázalo z jejich spánku vyrušit. V okamžicích, kdy Rexon zjistil jejich útěk okamžitě shromáždil velkou armádu, jenž se vypravila najít uprchlé vězně. Jak Rexon, tak ani skřeti nemohli zachytit pach prstenu a to už se snažili sebevíc. Proto se vypravili k Halinkarnasu a doufali, že by se tam mohli ukrývat. Jejich přesvědčení však bylo marné. Cesta tam byla docela rychlá a před branami Halinkarnasu nikdo nehlídal. Okamžitě jej začali plenit a prohledávat snad každý kout. Lidé, kteří tam dříve žili a byli vyhnáni díky skřetům za účelem získání aurendry, uprchli do Neterkusu. ,,Není tady´´. Zvolal Rexon, když mu skřeti oznámili svůj neúspěch. Byl velice podrážděný a nemohl pochopit, kde mohli tak rychle vlastně zmizet. Po chvíli jej však napadla cesta, ze světa odkud Triton upláchl se svou rodinou. Měl dost síly na to, aby se mohl opět vrátit do Nardgesie a vykonat tak své dílo. Doposud se mu to však nepovedlo a ani dlouho nepovede. Opustil hradby Halinkarnasu a vydal se k hoře Merdonak. Jakmile přistupoval k její úpatí, zjevil se vysoký a plochý kámen. Rexon využil svou sílu a do kamene se začal vlévat červený paprsek ohnivého světla. To ihned začalo vykonávat svůj účel a kámen okamžitě začal odpovídat na tuhle sílu. Uprostřed něho se začal vytvářet jakýsi průchod, jenž byl doplněn průhlednou clonou. Na druhé straně však bylo vidět jen širé moře a vysoké Bílé skály. Rexon okamžitě nařídil, aby tudy skřeti prošli a oni svého pána uposlechli. Ve chvíli, jakmile prošli skrz obrovský kámen, stoupli na pevninu. Jakmile přes kámen prošel jako poslední samotný Rexon, otvor v něm se okamžitě uzavřel. Zhluboka se nadechl a poté řekl.,, Jsme zpět, cítím ten strach smrti. Připravte vory a nogardy.´´Nařídil skřetům a ti ihned začali konat to, co jim bylo nařízeno. Bylo poraženo hned několik stromů, které byly blízko pobřeží. Vory byly během několika minut postaveny a dopraveny k moři. Jakmile byli připraveni, usedli do člunů a rozzuření vyrazili vpřed. Rexon se vznesl do oblak a začal nabírat prstenu v pach. Ten sice nebyl nějak moc silný, ale dokázal jej i tak zachytit. Ukázal skřetům proto směr a letěl tak před nimi. Brzy jej však ztratili z dohledu a nemohli se tak orientovat v kurzu. Rexon nedokázal odolat síle prstenu a hnal se vpřed. Na samotné skřety zapomněl a tak mu bylo po chvíli zvláštní, že neslyší vůbec nic. Jen rozbouřené moře a šum větru. Nakonec se ve vzduchu zastavil a shlížel z oblak na moře. Skřeti však nikde. Nakonec se přece jen objevili vory a na nich burácející skřeti. Jakmile zahlédli Rexona, zapřeli se velkou silou do vesel a pluli stále vpřed. Tentokrát na ně Rexon dohlížel a neuniklo mu tak nic. Tohle vše se dělo během nočního bdění a vše se stalo tak strašně rychle. Mezitím se na druhém konci moře rozléhala pevná země. Na jejím povrchu se rozléhaly širé lesy pod kterými odpočívali naši hrdinové. Té noci měl každý jiný sen. Triton měl sen o smrti, vzkříšení a znovu zrození. Nebyly to přímé linie osudu, ale děj to byl jako živý. Do hlavy Sibary pronikl sen o její matce kterou nikdy nepoznala. Její matka stála na prahu dveří jednoho pokoje a uvnitř je zahalena nějaká postava. Slyšela hlasy a ladné pohyby. Najednou k ní přistoupil její muž, otec Sibary a vytasil meč. V ten okamžik se zavřely dveře a tento sen Sibaře zmizel. Trijan spal docela klidně po předcházejícím dni a tak mu hlavou neproudila žádná zlá síla a magie. Nocí se šířily hlasy smutných a podrážděných draků. Nebyli to už jen draci, byli to nestvůry, které Rexon svou silou dokázal vytvořit. Noc pomalu končila a na obloze se začli mihotat první paprsky. Den byl slunečný a bez mraků. První otevřela oči Melanda a usadila se vedle své matky. Nechtěně probudila také Marii, která spící ležela vedle ní. Obě dívky začali do Sibary narážet a snažili se ji tak probudit. Ta se jen otočila na druhý bok a spala dále. Melanda potáhla slzu a chtěla plakat. Neudělala to a tak se po čtyřech pomalu přesunula k Tritonovi. Dotkla se jej svou rukou a najednou jeho hlavou něco projelo. Jako by se snad začala se svým otcem ztotožňovat a naplňovat tak svůj osud. Triton pocítil velkou sílu energie a ihned otevřel oči. Usadil se a rozhlídnul se kolem sebe. Vedle nohou mu seděla ospalá Melanda a kousek od ní se plazila stejně stará Marie. Triton se pokusil vzít do náruče obě dívky, ale nešlo mu to ani trochu. Velice obdivoval, jak to Sibara vždy dokáže tak bravurně vykonat, až v náručí držel vždy jen jednu z nich. Melanda však začala plakat. Triton se ji snažil jakkoliv utěšit, ale nic nepomáhalo. ,,Ale no tak, co se děje, něco tě snad bolí?´´Snažil se ji uklidnit když pomalu nic nechtělo zabírat. Pláč však probudil nakonec Sibaru. ta se zvedla ze země a usadila se. Tritonovi dala najevo, ať ji Marii donese a ona se ji tak pokusí uklidnit. Triton tedy odevzdal Marii Sibaře do náruče a vzal si opět k sobě Melandu. Jakmile Sibara svírala v náruči plačící Marii, snažila se ji nějak utišit a doufala, že se ji to podaří, ale vůbec to nezabíralo. Pláč probudil nakonec i Trijana a ten celý nevyspalý mrzutě pronesl.,,Co se děje. Proč to děcko křičí, nemohu k vůli němu spát. Snažte se jej uklidnit.´´Triton na něho však štěkl.,,Děláme co umíme a ty se prosím tě uklidni. Trijan se nakonec omluvil a protáhl se. Do svých plic nabral plno vzduchu a vstal. Chvíli jen tak chodil od ničeho k ničemu a pak se zastavil. Otočil se směrem od lesa a pravil..Víte někdo kde to jsme? Protože mně vůbec nepřipadá, že bychom byli doma. ´´Triton k němu přistoupil pomalým a váhavým krokem. Položil mu ruku na jeho pravé rameno. Zahleděl se v dál kde hleděl Trijana a pak mu na to pověděl.,,Je zcela jisté, že jsme doma. Kdybychom doma nebyli, byl by tu s náma jistě targas, nemyslíš?´´Sibara vyslechla jejich rozhovor a s plačící Marii k nim přistoupila. ,,Mně by také docela zajímalo kde to jsme. zemí Berdos to určitě nebude, to by tady byly spíše hornaté terény a kopce. Když nedokážeme určit, kde se nacházíme, mněli bychom se trochu porozhlédnout a najít nějakou cestu do vesnice.´´navrhl Triton a oba souhlasili. Vydali se tedy směrem přes širou pláň, až došli k řece, přes kterou byla umístěna lávka. ,,Mám takový pocit, že určitě někde budeme, tady jistě někde budou lidé. kdyby tady nikdo nikdy nebyl, lávka by tady asi nemohla být.´´Sibara přikývla.jelikož nemohli přesně určit kde se nacházeli, šli proto dále, aby se podle něčeho dokázali lépe orientovat. Najednou se před nima objevila skála na které byly vyryta asi tři písmena. S.A.L. Triton se na tyto písmena podíval a poté zvážil situaci.,,Mněli bychom tam vejít, jistě to bude něco znamenat. Ano, ale co?´´Zeptala se s obavami Sibara, které tohle místo nedělalo příliš dobře. Kolem nich hučel vítr. Narážel do skal a zase se vracel zpět ven. Byla tam celkem velká tma. Neviděli skoro nic, až Trijan nakonec řekl.,,Cerpendo dester´´Po vysloveni těchto slov se odněkud vzala poletující a osvětlená lérdes, která vysokou září osvítila skoro celou jeskyni. Nyní mohli tedy bez jakýchkoliv obav pokračovat dále v cestě. Najednou se však Sibara hrozně něčeho vylekala. ,,Co je, co se děje?´´Zeptal se vyděšeně Triton. Sibara ukázal na jednu ze skal a přitom se ji ruka třásla. Triton se teda podíval na místa, kde ukazuje a taky on se trochu ulekl. Na stěně byla roztříštěna lidská kostra. Kolem ní bylo několik kusů roztrhaných hadrů a jeden pozlacený meč. Vedle kostry bylo dokonce asi deset dnů staré mrtvé tělo dítěte. Melanda a Marie se daly do křiku. V jeskyni byl cítit strach a kolem nich byl silný zápach smrti.,,Raději odsud co nejrychleji vypadneme.´´Navrhl Trijan a oba s ním souhlasili.,,Pojďme rychle k východu, dokud máme ještě možnost.´´Všichni se okamžitě odebrali k východu. jenomže nevinná síla prstenu vchod ihned zavalila. Kameny se zřítili ze stropu jeskyně a vchod byl téměř neprůchozí. ,,Tak,povzdechl si Triton, a jsme v pasti, jak se odsud dostaneme.´´Řekl, jakmile viděl v jaké situaci nyní jsou. Sibara bezradně usedla na zem a objala své dcery. V jejím srdci byl smutek a beznaděj.,,Vstaň Sibaro, vybídl ji Triton, nyní není čas na jakékoliv nářky. Musíme hledat nějakou cestu, jak bychom se odsud mohli dostat.´´Lerdes začala osvětlovat každý kousek jeskyně a všichni opatrně postupovali opět kupředu.Najednou Trijan ucítil průvan větru.,,Cítíte to?´´Zeptal se Trijan svých rodičů, kteří byli nyní na pokraji sil. Triton napnul své vnímání a potom pravil.,,Máš pravdu, cítím vítr, jsme zachráněni.´´Tuhle zprávu oznámil Sibaře a ta se trochu pousmála. Do smíchu ji však ještě zdaleka nebylo. Neměli však na vybranou a museli jít za průvanem, jenž jej někde vedl.Museli být však velice opatrní, jelikož chodili po velmi úzkých cestičkách a kolem nich byly velmi vysoké rokle. Nikdo z nich by si zajisté nepřál tam spadnout. Pomalu postupovali stále dále až najednou se před nimi rozlilo zahalené světlo. Něco tam bylo, tím si byli všichni jistí. Nakonec se před nimi objevil východ a oni jim pomalu prošli. Vypadalo to, že snad vstoupili do nějaké obrovské zahrady kolem které bylo rozeseto několik obřích balvanů. Velmi pozorně procházeli mezi jednotlivými balvany. Všechny kameny ze sebe vyzařovali světlo a jakousi sílu. Jejich záře byla velice patrná jakmile procházeli mezi jednotlivými velikostmi těchto takzvaných obrů. Chodili mezi nima s velkým odstupem, jelikož neměli ponětí, co by jim mohli způsobit. Jeden z kamenů však začal ihned přitahovat prsten a Triton to ihned poznal. Síla balvanu byla natolik velká, že se z kamene začalo něco vynořovat. Vypadalo to jako převtělení do určité podoby. Všichni se běželi někde schovat, jen Triton zůstal na místě. Sibara na něj volala ať tam nestojí a běží se schovat za nima, ale on nemohl. Prsten jej vůbec nechtěl pustit. Balvan nabíral neuvěřitelnou sílu samotného prstenu. Jakmile se síla z prstenu přestala linout, stál před Tritonem samotný Murtagos.´´Křičel a máchal kolem sebe obrovskýma křídlama. Tritonovi připadal jako drak křížena s obrem nebo trolem. Bylo to jistě něco mezi tím. Zůstal udiveně stát pře Murtagosem, který se neustále vzpouzel a házel sebou. Najednou Tritona probudil z jeho myšlenek jeho silný křik. Než si stačil uvědomit co se stalo, běžel se schovat za svou rodinou. Celý udýchaný a vyděšený si přisedl vedle Sibary a všichni pozorovali Murtagose. ,,Proboha co to je, vidíte to co já.´´ Řekl překvapeně Trijan a trochu se přikrčil. Murtagos sebou ještě dlouze házel, než se vypravil jistým směrem. ,,Mněli bychom jej pozorovat.´´Navrhl Trijan.,,Zbláznil ses, štěkla na něj Sibara, nevíme ani co je schopna nám to udělat. A ty bys jej chtěl klidně pozorovat. Jestli se chceš nechat zabít a nebo sežrat, tak prosím, ale já ti to nedovolím, i když jsi plnoletý.´´Trijan naštvaně odfrkl a složil ruce. Triton se zprvu podíval na Martagose a poté se podíval na kyselého Trijana. Trochu zapřemýšlel a poté zvážil jejich situaci.,,Otočil se k Sibaře a potom ji opatrně navrhl.,,Vážně bychom jej mněli sledovat.´´Sibara se na něj udiveně podívala a poté mu na tohle jen řekla.,,právě jsem o tom mluvila s Trijanem. Ty jsi to asi neslyšel, ale bylo by lepší jej nepozorovat.´´Triton s ní však nemohl souhlasit.,,Přece mnělo nějakou příčinu to, že tahle nestvůra byla předtím obyčejný balvan. proč asi potřebovala prsten?!´´ Sibara jen pokrčila rameny a podívala se směrem, kterým zrovna Murtagos odešel. Nakonec tedy znechuceně souhlasila s tím, že jej budou pozorovat.,,Musíme být však opatrní, je vám doufám jasné, že se ženeme do dalšího nebezpečí.´´Triton si byl všeho tohohle vědom a proto doufal, že se jim v následujících okamžicích snad nic nepřihodí. Murtagos jim však po několika minutách zmizel a oni jej už nemohli dále pozorovat. Po chvíli však narazili na jeho stopy, které je začali pomalu někde vést. Sledovali je velmi pozorně. Stopy vedly přes vysoké stromy a několik zamokřených jezer. nakonec dorazili před vodní příkop před kterým se vzpínal vysoký a temný hrad. Stopy po chvíli zmizeli. K hradu vedl padací most, který byl spuštěn. Vstupní brána nebyla nějak moc vysoká. Oproti zvířeti byla docela malá. Všichni se rozhlíželi kde mohlo zvíře zmizet. Jak však pozorovali a hledali, nemohli jej nikde spatřit.,,Možná spadl do příkopu.´´Namítl Trijan, když nebyl nikde vidět.,,Nebudeme to raději ani zjišťovat.´´Oddechla si Sibara a chtěla se řady trochu porozhlédnout.,,Mněli bychom zjistit, kdo je na tom hradě. Přece to tady někomu musí patřit.´´Triton nakonec se Sibarou souhlasil a vydali se k padacímu mostu. Opatrně je přešli a vstoupili na nádvoří. Nikde však nikdo nebyl. Bylo tam doslova mrtvo. Občas uslyšeli ptačí křik, kterého se Sibara i někdy trochu ulekla. nadále však postupovali přes celé nádvoří. Bylo vidět několik kamenných domů, ve kterých dlouho nikdo ani nebyl. Všude kolem byly rozházeny vojenské vesty a spousta zbraní. Jako by se tady snad něco stalo. Všude kolem byl cítit jen strach. Z jedné z věží je však někdo zpozoroval. Bylo nyní jasné, že na hradě opravdu někdo je. Z vrcholku je pozorovala Sursja, sestřenice samotné Sibary. Trochu poodstoupila, aby ji nemohli spatřit a potom si zavolala Berhase. K Sursje přiběhl kulhavý a malé postavy voják. ,,Přála jste si něco má paní?´´Zeptal se Sursjy a čekal na její odpověď.,,Ano, vidíš tam ty cizince?´´A ukázal směrem na nádvoří. Dobře je sleduj a nespusť je z očí. Chci vědět o každém jejich pohybu. O všem mi budeš podávat správy. Jakmile se budou snažit najít nějaký východ z hradu, dáš mi ihned vědět.´´,,Ano má paní.´´Odpověděl Berhas a pak dal pokyn.,,Zvedněte most.´´Most se s rachotem začal zavírat. Jakmile Tritonova rodina uslyšela rachot mostu, ulekli se a běželi ihned nazpátek. ,,Tak vidíš Tritone, kde nás tvoje sledování dovedlo. Opět do dalšího utrpení. Kdy už to všechno skončí?´´ Triton jen pokrčil rameny a nakonec řekl. ,,Není čas na sebelítost, musíme najít jinou cestu z hradu a to co možná urychleně.´´ otočili se a šli hledat nějaký jiný východ. Najednou narazili na schody, které vedly ke zlatým dveřím. Trijan na ně ukázal a chtěl se tam jít podívat. Sibara mu to však nedovolila. Tentokrát ji Triton pochopil a nic ji nevyčítal. najednou se však dveře nečekaně otevřeli. Triton s Trijanem zareagovali a vytáhli své meče. Do dveří vstoupil kulhavý Berhas. Když jej viděli, odložil Triton se synem meče a zastrčili je zpět do pochvy.,,Pojď te se mnou.´´Vybídl je a ztratil se ve tmě pozlacených dveří. Všichni se na sebe podívali a nikdo nebyl rozhodnutý, jestli za ním opravdu půjdou. Dveře se však nezavřely a podle toho bylo jasné, že budou muset vstoupit. Jako první vystoupal po schodech Trijan. Za ním šla samotná Sibara s Melandou a Marií. Nakonec do dveří vstoupil triton a dveře se s rachotem opět zavřeli. Všichni se najednou ocitli ve tmě.,,Vidí někdo něco?´´Ptal se jeden druhého. každý opatrně postupoval dál až se před nima pomalu objevilo slabé světlo rozžhavených svící. Před nima se rozvinula tmavá záclona. Za ní byly vidět nepatrné plameny a kamenný trůn. Bylo vidět, že na něm někdo sedí. Triton vytasil meč a odstranil s ním záclonu. Jakmile zjistili, kdo na něm sedí, Triton a Sibara se velice vyděsili. Trijan nic nechápal. Před nima na trůně seděla s kamennou tváří a stříbrnými šaty Sursja Alanská Lindenská. ,,Tak vidím, že se opět setkáváme drahá sestřenko.´´Prohodila a s úšklebkem se podívala na Sibaru. ,,Okamžitě nás propusť, my dvě si nemáme co říci!´´Okřikla ji velice ostře Sibara vrhla na ní chladný pohled. Sursja se opřela o trůn a vstala. Udělala asi dva kroky a potom jen tak chodila s rukama založenýma a hlavou vztyčenou. Bylo na ní vidět, že snad nad něčím přemýšlí. Poté se zastavila, otočila se k Sibaře a trochu blíže k ní přistoupila. Upřeně se ji podívala do očí a poté se k ní otočila zády. Udělala si dva kroky nebo tři od ní a pak se znovu otočila. ,,A mohla by jsi mi jako vysvětlit, co to mělo znamenat s Nardasem?´´Vykřikla na ní a Sibara na ní nechápavě pohlédla.,,Nardasem?´´Řekl si Triton a čekal, co bude dále následovat. Sibara se k němu otočila a pak mu na tohle řekla.,,Neposlouchej ji Tritone, ona neví co mluví.´´Sursja se však na ní nechápavě a naštvaně podívala.,,To snad nemyslíš vážně Sibaro, ty budeš ještě zapírat minulost. Pověz tady Tritonovi, proč se Nardas vlastně zabil.´´Sibara však nic netušila. Dokonce nepomohl ani Tritonův tázavý pohled. ,,Jak myslíš Sibaro.´´Odpověděla ji a šla se usadit na trůn. Chvíli otáčela hlavou a vypadalo to, jako když něco hledá. Nakonec si zavolala Berthase a něco mu řekla. Její slova nebyly slyšet, ale Sibara a ostatní se snažili porozumět jejim myšlenkám. Když skončila s rozhovorem s Berthasem, uklonil se a odešel. ,,Tady si na nic hrát nebudeme drahá sestřenko. Ty a tvá rodina bude nyní trpět za vše, co jsi mi způsobila svou přítomností.´´ Ještě chvíli něco na Sibaru vykřikovala, když do sálu začali přicházet z různých stran zahalené postavy s meči u pasu. Vytvořili kolem nich kruh a oni se kolem sebe ohlíželi a ptal se jeden druhého co to vše má vlastně znamenat. ,,Tady ti Sibaro dokazuji svou moc, kterou ty tady nemáš a nemůžeš mít.´´A postavy začali okamžitě svazovat všechny silnými provazy. Než se k nim však stačili přiblížit byť by jen na jediný krok, Triton a Trijan stačili zareagovat a vytasili meče. Jenomže na ně nemohli stačit. Zahalené postavy byly tentokrát rychlejší a nedovolili jim udělat první ránu. Všichni byli v jediném okamžiku svázaní. V okamžicích, kdy je začali svazovat, Sursja chodila se vztyčenou hlavou po místnosti a pozorovala jejich spoutanost.,,Mohla by jsi mi už Sibaro konečně říci o co se tady jedná?!´´Ptal se už docela rozzlobeně Triton. Na tohle už Sibara nestačila vůbec odpovědět, když k ní opět přistoupila Sursja.,,Snad je tohle dosti přesvědčující trest za to, co jsi udělala.´´A odešla ze sálu pryč. Triton s rodinou byli později někde odvádění. Cestou Trijan utrousil.,,Myslíte že tohle jednou skončí? Nemyslíte že už toho bylo trochu příliš?´´Postavy do nich strčili, aby šli o něco rychleji.,,Raději nic neříkej Trijane, vyzvala jej Sibara, ještě by nám mohli něco udělat na její příkaz.´´Byla z toho dosti nešťastná co se stalo. Asi po pěti minutách přišli k mramorovým dveřím, které se s rachotem otevřeli. Z místnosti, která se za nima nacházela, šel velice silný chlad. Ihned byli do ní vhozeni a dveře se s rachotem za nima zavřeli. Kolem nich se nacházely chladné zdi a závan větru. Nacházelo se tam jen jedno okno, ale přes to by asi neunikli. Beznadějná Sibara se usadila na chladnou zem a chytila se za hlavu. Triton chodil od ničeho k ničemu a nemohl ničemu z toho vůbec uvěřit. Sibara po chvíli začala plakat. Obě dívky, které mněla u sebe naštěstí spaly. Trijan byl taky trochu zmatený a nevěděl, co si o tom má vlastně myslet. Nakonec Triton Sibaře nic nevyčítal, a tak si k ní přisedl. Byla ráda, že se nestará o minulost a přestala plakat. Ve chvílích, kdy se Tritonova rodina snažila nějak uklidnit, snažila se Sursja vymyslet, jek se své sestřence pomstít. Nakonec si vzpoměla na Murtagose a ihned si zavolala Arpandase. ,,Povolejte Murtagose.´´Nařídila mu a on se ulekl. Vůbec by jej nenapadlo, že se toho někdy dožije, ale přece dostal jeden z nejtěžších úkolů. Nakonec se Sursje uklonil a tím ji dal najevo, že její příkaz splní. S velkýma obavami šel Murtagose povolat. Vyšel ven z hradu kovovými dveřmi a vstoupil na rozlehlou planinu. Rozhlídl se kolem sebe, zda-li jej někdo nesleduje a poté přistoupil k rozpadlé kapli, která stala několik kroků od hradu. Vstoupil dovnitř a přistoupil ke kamennému stolu. Na něm byla položena lidská hlava. Vedle ní se nacházela černá kniha a uprostřed položena svíce. Díky jeho přítomnosti svíce ihned vzplála a kniha se vznesla nad kamenný stůl. Z ničeho nic se mrtvé hlavě otevřely oči a plamen od svíce ji dokonale zapálil. Vznášející kniha začala hlavu pomalu omotávat a tím se začalo dít něco strašného. Muž ihned opustil kapli. Ta po chvíli ihned vzplála a začala se tvarovat. Před očima muže rostla velice rychle a pořád hořela. Nakonec se z ohromným rámusem a řevem opět objevil Murtagos. Muž jej ze strachu spoutal velmi silným a pálivým řetězem k zemi. Murtagos však sebou neustále házel a snažil se z něho jakkoliv dostat. Najednou řetěz začal povolovat. Už, už řetěz ze země vyskočil a on by začal dělat zkázu, když tu se před nim objevila Sursja. Řetěz najednou opět vklouzl do země a Murtagose opět začal co možná nejvíce stahovat. Nakonec Sursja s mužem odešli zpět do hradu. Vešli do hradu a prošli kolem místa, kde byla zavřena Sibara se svou rodinou. Na malou chvíli se před dveřmi pozastavila, pohlédla na ně a znovu odešla. Triton najednou za dveřmi uslyšel kroky. Přiběhl k nim a začal do nich bušit.,,Nech toho Tritone, nemá to smysl.´´Řekla Sibara a pohlédla na své děti. Všichni v té tmě usnuli a neslyšeli rány, které vycházeli ze dveří. triton beznadějně sklouzl po dveřích na kolena a položil hlavu na zem. Chytil se za obličej a už pomalu začal plakat. Nedovedl si to vlastně vysvětlit a pochopit. Triton si doposud nemohl vysvětlit, její přístup k nim. Vždyť právě oni ji a její zlou sestru pozvali na hrad ve chvíli, kdy se jim narodil Trijana takhle se jim nyní odvděčila,,Nech to už plavat Tritone, je vidět, že svou sestru nezapře. Je stejná jako ona. Celá ta její rodina byla od samého začátku zkažená, jen jsem si toho snad nikdy ani nevšimla. Už jako malá jsem měla pocit, že je v nich něco zlého.´´Triton se nakonec doplazil k Sibaře a čekali na to, co s nima Sursja provede. Asi po třech hodinách se otevřely dveře. Triton s ostatními nic neslyšeli a spali. Najednou do nich někdo strčil a všichni se probudili. Ve dveřích spatřili tytéž osoby, které je sem dovedly. Jedna z osob je vybídla, aby je následovali. Neměli vůbec tu odvahu s nima někde jít. Jestli se však odsud chtěli dostat, musí jít za nima. Jako první vyšla ven Sibara s dětmi a za ní šel Trijan. Triton byl v pozoru a chtěl vytasit v nějaké neočekávané situaci svůj meč. Jakmile vyšli ven z chladné místnosti, Dveře se za nima opět s velkým rachotem zavřeli a i nyní byli pevně spoutaní, aby nemohli nic vykonat ve svůj prospěch. Byli opět vlečeni k samotné Sursje před její trůn. Na trůnu však nikdo neseděl a proto se na ní čekalo. Najednou se byl odněkud slyšet zvuk skřípajících dveří a všichni se podívali směrem, odkud zvuk přicházel. Do sálu vešla Sursja a za ní asi tři muži. Na sobě mněla rytířskou výzbroj a u pasu se ji houpal v ladné chůzi stříbrný meč. Přistoupila blíže k Sibaře, pohlédla ji do očí a zamířila k trůnu. Usedla na něj a po boku se ji postavili muži, jenž ji doprovázeli. Triton na ně s hrůzou ukázal prstem. Vypadalo to, jako by je snad odněkud už dávno znal, jen si ale nemohl vzpomenout odkud. Nakonec si ale vzpomněl. Jeden z mužů byl ten, kterého viděl na ostrově, který omylem navštívili se svým přítelem, který jej doprovázel. Dalšího také poznal. Byl to ten muž, který je chtěl podvést a jenž byl původně kámen na cestě. Dalšího však neznal.Sursja se podívala na muže, kteří ji stáli po boku a opět zamířila svůj zrak na Tritonovu rodinu. ,,Co to má znamenat?´´Křikl ji Triton, jakmile viděl muže, které před několika lety střetl. ,,Tihle jsou tady proto, aby vás umlčeli a naučili tak slušnému chování vůči mně. A to se hlavně týká tebe Sibaro. Tvého bratra bych taky nejraději zabila, kdybych jen mohla.´´ Sibara na ní pohlédla vyčítavým pohledem a poté ji na svou obranu řekla. ,,Ty nikdy nebudeš , jako tvoje matka. Vždycky budeš jen každého nenávidět a nikdo tě milovat nebude. Já mám alespoň nějakou úroveň. Čeho jsi vlastně dosáhla ty. Jenom nás tady vězníš z vlastních rozmar a nedovolíš nám opustit tvůj hrad!´´Sursja tohle nemínila dále snášet a vykřikla. ,,Perdekos Mirbas!´´V tu chvíli se střecha hradu začala zvedat a boční stěny se okamžitě začaly roztahovat. Sešla z trůnu a následována svými muži poodstoupila k jednomu z pilířů, jenž celý hrad podpíral. Najednou se ozval křik. Všichni se ulekli, jen Sursja zůstala v klidu a tvářila se přitom velmi podezřele. Najednou se na nebi objevil Murtagos. Jakmile je Sibara spatřila, upadla do mdlob. Trijan a Triton vytáhli hbitě své meče a čekali, co se bude dít dále.,,Dovolte, začala se svým proslovem, abych Vám představila svého dávného přítele Murtagose. Právě on se postará o to, aby jste vytrpěli to, co já.´´A Murtagos s velkým řevem přistal uprostřed hradu až se země zachvěla.Zdi samotného hradu se začali bortit a nic nestálo Sursje v cestě, aby se své sestřenici dokonale pomstila. Nakonec z jeho tlamy vyšlehly stříbrný plamen a vše kolem začalo ihned hořet. Triton s Trijanem na tohle nebyli nějak připraveni a oba ihned uskočili. Věděli, že na tohle budou oba jistě krátcí a chtěli se někde uschovat. Sursja si toho všimla a nařídila svým mužům, aby se postarali o její zajatce. Ti na nic nečekali a všechny dotlačili před Murtagose. Bylo jasné, že se budou vzpínat a nedovolí nikomu, aby jim Murtagos cokoliv udělala. Nakonec se opět začalo něco dít. Murtagos opět ucítil sílu prstenu a začal opět růst a nabírat na ještě větší síle. Trijan se nedokázal udržet a chtěl mu udělit první ránu Triton jej však zastavil. Sursja se naopak kochala pohledem na jejich utrpení a muka. Nakonec se Sibara probrala a vstala. ze svých dcer pociťovala jak strach, tak sílu prazvláštní magii. Ta okamžitě začala proudit do Murtagose a ten pocítil velkou bolest. Sursja si ničeho nevšimla, až však po dlouhé chvíli když se nedokázal vůbec hnout z místa. ,,Co se to děje?´´vykřikla Sursja, když jej viděla nečině jen tak stát. Povšimla si, že se ze Sibary line jakási energie.,,Hned toho nech, slyšíš!´´Vykřikla, ale Sibara nic neslyšela z toho, co říkala. Energie se šířila však dále. Najednou meč Trijan začal zářit a on cítil tu stejnou sílu, jaká se šířila z jeho matky. Tentokrát svého otce neposlechl a pokusil se Murtagosovi udělit další ránu. Vyškrábal se mu okamžitě na záda a vlezl mu na hlavu. Jeho meč probodl jeho velmi tvrdou lebku jako máslo a síla se hrnula do jeho mysli. Taková nápor však Murtagos nedokázal vydržet a dal se ihned do křiku. Po chvíli se zřítil mrtev k zemi. Trijan uskočil, přiběhl k Sibaře a k nim se přidal také Triton. Síla v Murtagosovi byla natolik velká, že se nedokázala udržet na jednom místě a vynořila se na povrch. Dotkla se Sursjy a ta na místě byla ihned mrtvá. Muži, kteří se o ní starali se proměnili v obrovské nestvůry a narostli jim mohutná křídla. Všichni se opět velmi vylekali a nedokázali pochopit, co se to za posledních desítek let s tím světem děje.,,Dávejte pozor, braňte se.´´Vykřikl Triton a tasil meč spolu s Trijanem. Sibara nemohla nic učinit a starala se jen o to, aby byly její dcery v pořádku. Všechny nestvůry okamžitě popadli každého z nich, aniž stačili opět něco udělat. Vznesli se do vzduchu a Sibara mněla co dělat, aby své dcery udržela. Hrad po tomto nevídaném představení ihned zmizel a na původním místě se objevilo zamokřené a zapáchající jezero. Vypadalo to, že letí někde do hor. Cítili chladný vzduch na svých tvářích a vítr je šlehal po stranách. Asi po dvou hodinách nesnesitelného letu se přibližovali k velmi ostrým skalám. Nikdo z nich si asi nepřál, aby mezi ně spadl a tak se zabil. Na druhou stranu by to asi uvítali oproti jejich neočekávanému únosu. Jejich trápení tady zajisté neskončilo, ba naopak. Kousek opodál byla spatřena ledová sopka. Sice z ní vystupoval dým, ale vůbec nebyl natolik teplý, aby sopku rozpustil. Chvíli se nad sopkou vznášeli, až se nakonec začali spouštět k zemi. Jakmile byli na pevné zemi, chtěl triton se svou rodinou upláchnout. jenomže se nacházeli tak vysoko, že v podstatě nebylo kde utéci. Nacházeli se před jakýmsi vchodem dovnitř do jeskyně. Byli nuceni vstoupit dovnitř, když tu se sopka opět probudila k mnohem větší činnosti, než bylo obvyklé. Všichni mněli strach z toho, co bude následovat, než sopka vypustí ledovou lávu. Asi po deseti minutách, kdyby byl slyšet jediný drobný krok, sopka vybouchla a kolem začali létat kusy ledu. Nakonec museli vběhnout dovnitř a schovat se před silným nárazem ledu. Ti, kteří je přinesli, zůstali zasypaní a mrtví. Nyní byli opět v pasti, kterou neočekávali. Jakmile chtěl Trijan použít ty stejné slova na vytvoření světla, jako tomu bylo v předešlé situaci, vůbec nějak to nepomohlo.