Chodba Kapitola 11.
Kapitola 11.
Triton se po chvíli kolem sebe rozhlédl a podíval se na svého syna. Začal si všímat různých detailů, které opomíjel. Bezmyšlenkovitě začal obcházet podzemní vězení, ve kterém byli všichni uvězněni. Sibara jej začala pozorovat.,,Děje se něco Tritone.´´Zeptala se .,,Trápí tě snad něco?´´ Triton mlčel a nadále se rozhlížel po jejich vězení a vypadalo to, jak by snad něco hledal. Také Gordelan si všiml bratrova neklidu a proto se jej musel zeptat.,,Děje se něco Tritone, připadáš má i neklidný.´´Triton se za nima ohlédl a přistupoval k nim. Ještě jednou se kolem sebe rozhlédl a potom se jim svěřil.,,Copak vy to nevidíte?´´A ukázal jim prostředí, ve kterém všichni až doposud byli uvězněni. A vskutku. Kolem nich se rozléhalo jen něco málo světla. Všude nich jen chlad a vlhké stěny. Sibara v takovéhle situaci musela začít myslet na to, aby obě dívky nebyli nějak závažně nemocné. Sibara se proto zvedla a od svého syna si k sobě opět vzala jak Melandu, tak malou Marii. Vypadalo to, že obě dívky spí a proto je nechtěla vůbec budit. narovnala se a velmi zhluboka se nadechla, až se ji zvětšil hrudník. Triton si toho povšiml a hned se mu o něco trochu spravila jeho pochmurná nálada. Gordelan svého bratra pozoroval s velkou pozorností. ,,Vidím, že jsi se Sibarou velmi šťastný.´´Triton se jen pousmál a pak mu na to jen odpověděl.,,Máš pravdu Gordelane, je mi s ní velmi dobře. I když spolu občas nesouhlasíme, každý z nás se toho druhého snaží respektovat. Ale ty mi připadáš nějaký osamělý a smutný.´´Gordelan na něj jen smutně pohlédl a potom mu na to jen odpověděl.,,To víš Tritone. Jakmile jsem s tebou přišel o oba rodiče, zbyl jsi mi na tom světě už jenom vlastně ty, ale pořád mi v tom mém životě něco chybí. Mívám takový pocit prázdnoty tady u srdce.´´Triton pohlédl svému bratrovi do očí a viděl, že se mu v nich utvořila jedná malá slzička. Tritonovi to však ale nedalo a musel se od svého bratra dovědět v podstatě daleko víc, zdali mu má vůbec nějak pomoc. A pokud toho bude vůbec schopen, postará se o to, aby na vše špatné co prožil velice brzy zapoměl. Gordelan viděl bratrovu pozornost a tak uvažoval nad tím, zdali mu má vše říci a nebo raději ne. Nejprve však nechtěl promluvit. Nevěděl, co od toho má očekávat. Postavil se proto ze země a otřepal ze sebe u veškerou špínu, která na něm ulpěla. Rozhlédl se kolem sebe a doufal, že tak odradí Tritonovu starost. Triton však byl neodbytný a pozoroval jej svýma očima, jak chodí z místa na místo. Kolem nich byla neustále slyšet kapající voda. Bylo tam nepříjemné ticho, což bylo dosti nepříjemné. Sibara se o ty dva nějak moc nestarala a hlavně dávala pozor na to, aby Melanda a Marie nebyla nemocné. Trijan už pomalu netrpělivě vystál na místě důlek a tak na nic nechtěl čekat a rozhodl se, že najde nějaký způsob, jak by se odsud mohli všichni dostat. Najednou uslyšel nějaký hluk. Jako kdyby se někde řítilo kamení. Přistoupil proto blíže k místu, kde uslyšel hluk a za jednou zdí dokonce slyšel hlasy. Těm slovům vůbec nerozuměl. Byl slyšet jazyk, kterému on vůbec neporozuměl.,,De kera pale. Son atos mira, de kea.´´nakonec si Trijan povšiml, že tam je určitě více osob. Poslouchal proto nadále.,,geras mi tea.´´,,Da beru gertes jireson.´´,,Da bjert norsun gust. ´´Trijan se stále více tlačil na stěnu, až se nakonec utvořila jakási drobná prasklinka. Ta se začala okamžitě rozbíhat a vytvořila jakýsi tvar, který se po několika sekundách spojil. Stěna se rozsypala pod jeho tělem a on upadl na zem. Naštěstí jej nikdo neslyšel z těch, kteří vydávali ony podivuhodné jazyky Zakletých jeskyň. Nikdy před tím však o Zakletých jeskyních neslyšel, ale nyní si uvědomil, že to byla opravdu skutečnost. Triton, Sibara i Gordelan si okamžitě povšimli hluku, který Trijan vyvolal. Otočili se směrem, odkud hluk vycházel a nedokázali uvěřit vlastním očím. ,,Co se to děje?´´Křičel jeden přes druhého když uslyšeli ten velký hluk. trijan se na ně nevinně podíval a potom od místa kde stál, jen trochu poodstoupil. Mněl sice nějaké odřeniny od padajících kamenů, ale nějak moc si rozhodně neublížil. Svýma rukama ze sebe setřepal veškerý prach, který na něm ulpěl. Udělal jen pár kroků dozadu a pohlédl na překvapeného otce s matkou a také Gordelana.,,Stalo se něco, za tohle já opravdu nemohu, byla to jenom nešťastná náhoda.´´Triton na něj jen pohlédl a pak jen dodal.,,Trijane, ty jsi báječný.´´Zaradoval se Triton, když kolem sebe viděl tu spoustu kamení. ,,Právě naopak, to je to, co jsme potřebovali, abychom se odsud mohli dostat.´´Sibara jej však ještě stačila zastavit. ,,Počkej Tritone, nevíme přece kam to vede a co tam je ukryto. Triton nad tím jen mávl rukou a potom ji na to jen odpověděl.,,Ať už je tam cokoliv, nějaká nestvůra nebo cokoliv jiného mně už nevystraší, na to jsem už toho prožil. Já se tentokrát ničeho nezaleknu. ´´Gordelan s ním očividně souhlasil, čemuž se Sibara ani tak moc nedivila. Nakonec byli všichni dobře ozbrojeni a tak se rozhodli, že se tam zkusí podívat. Než se však stačili přiblížit k otvoru, před kterým udiveně stál Trijan, zastavil je. ,,Nechoďte tam, mám z toho místa strach.´´Triton se udiveně podíval na svého syna a vůbec nepochopil jeho přístup k dané situaci.,,Jak to myslíš Trijane, cožpak nám nejde o to, abychom se odtud dostali? My bychom dali vše proto, abychom se dosud dostali. A když se naskytává vhodná příležitost, a tak ty odmítáš tam vstoupit. Mněl by jsi raději jít.´´Trijan se zprvu vzpouzel. Vůbec s nima nechtěl nikde jít, ale když jej dokázala přesvědčit také Sibara, musel nakonec jít. ,,Dobrá tedy, raději půjdu s vámi, než abych tady zůstal. ´´Sibara se na něj usmála a vyšla proto vpřed se svými dětmi. Triton ji následoval společně s Trijanem a Gordelanem. Gordelan se ještě před tím rozhlédl po místě, kde strávili tolik času. jakmile všichni zmizeli za stěnou, která je dělila od jejich vězení a od dalekého neznáma, začalo se v těch místech něco dít. Strop se začal propadat a všichni ten hluk slyšeli. Otočili se proto za sebe a zpozorovali tu hrůzu. Kamení se začalo sesouvat dolu a zatarasilo celé podzemní vězení. Všichni okamžitě uskočili a vyběhli, aby je valící se kamení nezabilo. Udělali to právě ve chvíli, kdy se za nima vylil obrovský kámen. Ten se zarazil do místa kterým vstoupili mezi dvě stěny. ,,Pozooor!´´Zakřičel Gordelan, když všichni stačili uskočit. Dopad kamení byl natolik silný, že se nikdo z nich nedokázal udržet na nohou a svalili se na zem. Triton se pokusil od země opřít rukama ale bylo příliš slabý na to aby to udělal. Sibara se trochu zakuckala od toho prachu, kterého se nadechla. ,,Jste všichni v pořádku?´´Zeptala se velice ustaraně. ,,Ano,´´ odpověděl nějaký hlas. nevěděla přesně kdo to je, ale velice se ji ulevilo že nikdo není mrtev. Také ona se snažila postavit a chtěla nahmatat jak Melandu, tak Marii. Pod svýma rukama je necítila. Byla velice vyděšena, ale brzy po velmi malé chvíli uslyšela dětský pronikavý křik.,,Melando, Marie, kde jste?!´´Křičela rozrušeně kolem sebe. odněkud se ozvalo hlasité zakašlání. ,,Tady jsou.´´ Sibara se kolem sebe rozhlédla a hledala očima, odkud zvuk přichází. Najednou zpozorovala Gordelana, jak nad sebou drží obě dívky. Sibaře se velice ulevilo a ihned se k oběma dívkám vrhla. Velmi tvrdě vytrhla obě dívky z náruče Gordelana a přitiskla si je pevně k hrudi. ,, Když se uklidnila, rozhlížela se kolem sebe. Viděla jen tmu. Občas byl spatřen tenký paprsek slunečního svitu, ale ten byl viděn jen zřídka. Na své tváři pocítila jemný vánek větru a to ji přesvědčilo o tom, že se tady někde jistě bude nalézat východ. Proto je všechny vybídla, aby vstali.,,Děje se něco Sibaro?´´Zeptal se ji Triton, který ještě doposud nevstal ze země. Sibara na něj rozrušeně pohlédla a pak jej vybídla aby vstal.,,Přece vidíš že vstát nemohu. jsem slabý a ty by jsi mi pomoci nedokázala, prsten mně táhne k zemi.´´Toho se však trochu vylekala, když ji pověděl o tom, že jej prsten zadržuje u země. Gordelan zpozorněl, jakmile se Sibara o prstenu jen slovem zmínila. ,,Řekla jsi prsten Sibaro?´´Zbystřel Gordelana Sibara si toho povšimla. ,,Co ty o tom víš Gordelane. neříkej mi tady, že i ty po něm nějak usilovně toužíš.?´´Gordelan ji jenom uklidnil.,,Ne, netoužím, ale právě on by nám mohl nyní pomoci. V době, kdy jsem putoval s tritonem abychom tě našli, pár krát se o něm zmínil.´´Sibara na tritona udiveně pohlédla. ,,Ty jsi mu o něm řekl?´´Zeptala se dosti naštvaně Sibara. ,,Proč jsi mu o něm jen říkal?´´ Triton se bezradně vyhnul jejímu pohledu. ,,Neuhýbej mi pohledem , doufám, že mi to nějak vysvětlíš.´´ Triton se nezmohl na jediné slovo. Prsten jej jako kdyby ovládala a nedovolil mu vůbec promluvit. Gordelan viděl bratrovu bezmoc a proto raději Sibaru uklidnil a prosil ji, aby to nechala raději tak. V tom se však ale podívala na něj s tázavým výrazem ve tváři. Chtěla vědět, co má s prstenem vlastně v plánu. Gordelan se podíval směrem k bratrovi a řekl mu.,,tritone, začal, mysli na tu nejhorší chvíli, která se ti kdy jen stala.´´Sibara se podivila jeho výroku na špatné myšlenky. Jak mohou právě špatné myšlenky pomoc Tritonovi k překonání pouta mezi ním a prstenem.Triton se zamyslel. V hlavě mu projelo několik vzpomínek. Těch špatných však bylo daleko více než těch dobrých. Nevěděl kterou z nich si má vybrat. Žádná z nich nebyla tak strašná, jako chvíle, kdy svou ženu ztratil.Začal se proto na ní soustředit. Triton se začal třást. Gordelan, Trijan i Sibara to s údivem pozorovali. ,,Tak tritone, pevně se soustřeď.´´Nadále jej vybízel Gordelan, který čekal na tu správnou chvíli. Triton pomalu začal vstávat. země se začala ze začátku trochu chvět, až to dokonce způsobilo menší trhliny ve stropech. Nebyly zas až tak vážné, ale i tak si museli všichni dávat tentokrát větší pozor. Prsten začal slábnout a Triton se začal stále více odlepovat od země. Všichni to pozorovali s velkou netrpělivostí, až se nakonec dočkali. Triton sebou škubl a prsten se stal o něco lehčí jako byl předtím. Sibara byla velmi ráda, že už opět stojí pevně na nohou. Na druhou stranu ji zase zajímalo na co asi Triton mohl v danou chvíli zrovna myslet. Triton ze sebe začal setřepávat veškerý prach. Sibara k němu přistoupila a taky mu začala setřepávat veškerou špínu, kde on nedosáhl.,,Na co jsi myslel?´´Prohodila, když mu setřepávala jemný prach z jeho zad. Triton ji na tohle nechtěl odpovídat. Mlčel.,,Mohl by jsi mi prosím říci na co jsi myslel, já se zlobit rozhodně nebudu.´´Triton se nadechl a výdech pustil mezi zubami. Ještě jednou se nadechl a řekl ji vše.,,Myslel jsem na okamžiky, které bych nikdy nechtěl zažít.´´A otřepal se.,,A na co jsi přesně myslel? ´´Triton se na ní láskyplně podíval a pak ji na to jen odpověděl. Že bych tě někdy mohl ztratit, to bych snad asi nikdy nepřežil.´´Tritonova myšlenka Sibaru dojala k slzám a uvědomila si, co tím asi mohl tak myslet. Uvědomila si, že to je skutečnost, ale on to prožíval ve své mysli za ní. ,,Opravdu, a popotáhla slzu, která se ji vytvořila, tak ty by jsi mně nikdy nechtěl ztratit?´´Triton jen smutně přikývl. Odvrátil svůj pohled a na malou chvíli se opět zamyslil. Gordelan se na něj spokojen usmál a potom jen řekl. ,,Raději bychom mněli jít, kdo ví, jak dlouhá cesta nás ještě čeká.´´Trijan na tohle Gordelanovi jen přikývl a udělal několik kroků vpřed. Po chvíli si Trijan však vzpomněl, že v místě kde jsou oni, se jistě ještě někdo nachází. ,,Počkejte, stůjte.´´Zbystřel Trijan, když si na to vzpomněl.,,Co se zase děje Trijane?´´Dorážela na něj svýma otázkami jeho matka. Pomalu mu to začalo být nepříjemné, ale věděl co se sluší a proto se musel trochu ovládnout. trijan se na ní jen podíval a potom ji to nakonec řekl.,,Myslím si, že tady nebudeme sami.´´Sibara se na něj jen pousmála a uklidňovala jej.,,Jak by tady někdo mohl být prosím tě. Což pak ty jsi někoho viděl?´´Trijan se protáhl a narovnal si záda.,,Ne matko, je to skutečně pravda to co ti tady právě říkám, opravdu si myslím že tady někdo je, slyšel jsem totiž nějaké hlasy. Přicházeli právě odtud. Jakmile však pode mnou pukla stěna, hlasy zmizely. Vím že tady někdo je.´´Jejich rozhovoru si povšiml také Triton a Gordelan. Velice je zaujala situace, která se rozprostírala mezi matkou a synem.Triton k nim tedy přistoupil blíže a jeho bratr jej následoval.Oba dva velice pečlivě poslouchali debatu, která začala být dosti vážná.,,jsou tady, opravdu.´´Opět podotkl trijan, když mu jeho matka nevěřila. ,,Kdyby tady však někdo byl, už dávno bychom si jej povšimli, nemyslíš. ´´Triton jej chtěl oba dva za každou cenu usmířit a proto se do jejich sporu přidal.,,Děje se něco, o kom to tady vy dva mluvíte? Kdo jsou to ti oni, o kterých tady Trijane neustále mluvíš?´´A podíval se směrem Trijanovým pohledem. Trijan už toho moc říci nechtěl, aby si o něm nemysleli bůhví co. Gordelan jej však začal chápat, jakmile si povšiml jeho bezradného pohledu.,,Tenhle pocit znám´´., začal Gordelan, když jej nikdo nebral zprvu vážně, já je taky slyšel. A ne jenom tady.´´Triton se Sibarou tentokrát upřeli svůj zrak na Gordelana, který na až doposud jim nic neřekl.,,Tak ty mu opravdu věříš?´´Začala Sibara na Gordelana výrazem zprvu trpkým. Triton se nyní nacházel ve velmi zvláštním rozpoložením. Nevěděl, komu má nyní věřit. Jestli má však věřit Sibaře, zradí tak víru svého syna. Jestli však bude věřit Bratrovi, zklame důvěru svých nejbližších.Všichni od něj čekali nějaké vhodné řešení a upřeli na něj své pohledy. trijan se však pohledu se svým otcem raději vyhnul, nechtěl, aby si ještě svého otce pohněval tím, že si o něm bude myslet, že je nějaký blázen. ,,Mohl bys mi říci Tritone, co si o tom vše vlastně myslíš ty?´´Vhodila do tajemného ticha kousek slova Sibara.,,Nechcu nikomu z vás ublížit nějakým křivým slovem a proto bychom to mněli nechat tak.´´Gordelan jen musel přikývnout hlavou že to pochopil. Sibara se musela s touto odpovědí smířit a nic nevyčítala jak jemu, tak rozhozenému Trijanovi. Nakonec je Triton všechny vybídl, aby šli a neztráceli čas na jednom místě. Nakonec jim nezbývalo než se začít starat, jak se co nejdříve dostanou konečně na boží světlo a spatří tak něco, co dlouho neviděli. Toužili po čerstvém proudícím vzduchu, po štěbetání volně poletujícího ptactva a po šumění průzračné vody tříštící se o kameny a skaliska. Místami kterými procházeli bylo poházeno několik kamenů. Kolem nich se rozléhaly čistě zářící stěny třpytivých drahokamů. Skoro každý z nich toužil mít u sebe několik těch kousku drahokamů. Nikdo z nich ale nechtěl nějak ohrožovat jak svůj život, tak život ostatních. Jako první šel po velmi hladkém povrchu Triton a vedle něho jej následovala Sibara. Za nima šel se vztyčenou hlavou i Gordelan a velmi nenápadně celou výpravu zakončoval Trijan. Z jeho pohledu byl pozorován mírný strach a nejistota, kterým jim opomíjela. Byl neustále ve střehu a pokaždé se za sebe pro jistotu ohlédl. S mečem v ruce a mírným strachem se držel stále poblíž matky. ušli jen několik málo metrů, když tu se Trijan najednou zastavil. Sibara si všimla jeho činu a otočila se za ním .,,Děje se něco Trijane, proč jsi zastavil?´´Trijan se na malý okamžik zasnil a potom se probral.,,Co, co jsi říkala?´´Sibara nad ním jen mávla rukou a dala mu najevo, ať jde a nezastavuje se. trijan byl však velmi neklidný na to, aby dával pozor, co mu jeho matka říká. Najednou se místami prohnal jemný vánek, až to v Trijanovi zamrazilo. Otřepal se a dostal opět strach.Vzpomněl si však na to, co mu říkala jeho matka a tak si toho nevšímal a nevšímal si toho zas až tak moc. triton si vůbec nevšímal to, co se děje za jeho zády s jeho synem a v klidu pokračoval dál s Gordelanem a Sibarou.,,Přece nejsem blázen, pomyslil si Trijan, vím že tady někdo je, jenom ještě netuším kdo.´´Gordelan si povšiml opět Trijanova neklidu a počkal na něj, až k němu příjde o něco blíže. Jakmile kolem Gordelana Trijan procházel, pozastavil jej slovy.,,Děje se něco chlapče?´´Zeptal se jej Gordelan, když se Trijan na malý okamžik pozastavil. Otočil své oči ke Gordelanovi a pravil.,,Nikdo mi nechce věřit, oni tady jsou, vím že tady jsou.´´Gordelan jen souhlasně přikývl. Byl však velmi opatrný, aby jej neviděla Sibara. ,,Vážně, vy..., vy mi věříte?´´zaradoval se Trijan, když jej alespoň na malý okamžik někdo dokázal pochopit.. ,,Víš Trijane, jí se setkal jednou s těma, které ty jsi slyšel.´´ Trijan opět zpozorněl a chtěl se dovědět o něco více. Gordelan toho sice moc nevěděl, ale na něco jistě příjde když trochu zapřemýšlí. ,,Ty hlasy, které jsi Trijane slyšel patří Pampardosům. Většinou žijí v temných chodbách, ale velice mně udivuje, že se vydali zrovna do tak osvětlené chodby a místnosti, v jaké by se nyní mohli ukrývat. Jen tak náhodou se tady nemohli dostat. Tady je mohli vyhnat z jejich obydli jedině elfové.´´Trijan se na Gordelana udiveně podíval a pak se jej zeptal.,,Jakým právem by asi tak elfové mohli parandosy vyhnat právě do těchto míst?´´Gordelan opět zapřemýšlel, ale nic kloudného jej nenapadlo. Triton uslyšel jejich rozhovor a otočil se směrem k nim. Velice jej začala znepokojovat situace, ve které se všichni ocitli a tak se rozhodl že tomu začne věnovat o něco větší pozornost, než by sám předpokládal. ,,Mohl bych se vás zeptat, pozastavil jej se slovy, o čem se to vy dva bavíte,´´Trijan a Gordelan se na sebe podívali a pak před Tritonem dělali velmi překvapeného, že o ničem neví. ,,Tritone, pozor!´´Vykřikl Gordelan, když se Triton přestal dívat na cestu. triton se před sebe urychleně podíval a málem se zřítil dolů do propasti, která se nacházela těsně vedle něj. Naštěstí stačil včas zareagovat a propasti se jen tak, tak stačil vyhnout. Sibara je uslyšela Gordelanův výkřik a lekla se toho, co se asi mohlo stát. ,,Stalo se něco Tritone?´´zeptala se velmi ustaraně, když k němu přišla trochu blíže. Triton jen zakroutil hlavou a jen ji uklidnil. nakonec se tedy Sibara přece jen uklidnila a všichni šli v poklidu dále Gordelan nadále vypravoval vše Trijanovi co on sám věděl a co po něm chtěl Trijan vědět. Triton zase byl v rozhovoru se Sibarou, která držela obě dívky ve své náruči. Triton si však na své ženě povšiml toho, že je pro ní velice těžké držet obě dívky v jedné náruči a tak se jedné dívky ujal a přivinul ji k sobě. Když tak šli, všiml si Triton toho, že se stěny jaksi zužujou a strop začíná mírně, ale jistě klesat. Ušli jen pár metrů a jejich hlavy se mírně otírali o tvrdý strop. Museli se co možná nejvíce přikrčit k zemi, aby se jim nemohl a pokožka na jejich hlavě podřít. Došlo to však tak daleko že nakonec museli opravdu hodně klesnout tak, aby si neublížili. Později se to však začalo opět zlepšovat.Strop se opět pomalu začal zvedat a oni se tak mohli v klidu narovnat . Po chvíli je nohy však mírně začali pobolívat a tak Triton navrhl, aby si odpočinuli. Trijan tohle velice uvítal a zesláblý se usadil na zem. Sibara se nakonec také usadila a chtěla se někde jen trochu natáhnout. Triton na ní pozoroval z načnou únavu a tak si k sobě vzal i druhou holčičku, aby Sibaře ulehčil. Dlouho se nic nedělo, když se Trijanova ruka začala chvět. Trijan se ji snažil uklidnit tím, že ji sevřel v pěst ale nepomohlo to. Uchopil proto meč a zjistil, že to po jeho doteku přestalo. To jej velice udivilo. Jakmile se meče však pustil, bylo to tady zase. Tohle mu však už začalo dělat potíže a tak to raději řekl své matce. ta se mu na jeho ruku podívala a před jejíma očima se stále třásla. Když ji chytla, třásla se i nadále a tak si ji k sobě přiblížila, aby zjistila, co to může být. Na jeho ruce si povšimla zvláštního tvaru. Na jeho ruce bylo vyobrazeno ucho elfa. to ji velice překvapilo a proto se jej zeptala.,,Jak jsi k tomu přišel?´´Trijan se podíval na svou ruku a potom také na Sibaru. jen pokrčil rameny a odpověděl ji. ,,Nevím, toho jsem si nikdy nepovšimnul. Sibara na to upozornila Tritona a ten se na to šel podívat. Triton se sehnul nad synovou rukou a zahleděl se mu na ní. A vskutku. Bylo na ní vyobrazeno skutečně ucho elfa. ,,Nevíš co by to mohlo znamenat?´´Zeptala se Tritona a doufala, že to bude vědět. Triton jen bezradně pokrčil rameny a pak od nich odešel. Sibara se za nim jen nevěřícně dívala. Když se opět vydali na cestu, prošli kolem jedné malé chodby, které si ani nepovšimnuli. Za ni se však něco ukrývalo. Byl slyšet jemný a pronikavý hlas, který nikdo z nich nemohl zaslechnout.,,Sssaer midea ae festa.´´Sssaer midea ae festa.´´´Ještě několikrát to bylo z chodby vysloveno a po chvíli se místami začal ozývat strašný hluk a křik, kterého si tentokrát povšimli. Otočili se za sebe a dívali se kolem dokola. ,,Co to, co to bylo?´´Ptal se jeden druhého, když je hluk vyděsil. Tady se potvrdily Trijanovy obavy. Věděl že tady někdo je, ale vůbec by jej nenapadlo, že se tak brzy něco stane. Nakonec to přestalo, ale byli velice vyděšeni. ,,Slyšeli jste to?´´Řekla Sibara, když hluk projel jejíma ušima. ostatní jen přikývli a obávali se toho, že by se jim něco mohlo stát. Jenom Gordelan nebyl vůbec překvapeny hlukem, který se ozýval před několika okamžiky celými prostorami. Vybídl proto Trijana, aby byl neustále ve střehu a ten s tím jen souhlasil. Opatrně šli opět dále, když tu je někdo začal sledovat. Trijan najednou mněl zvláštní pocit, jako by jej někdo sledoval. Otočil se proto opatrně za sebe, ale nikoho neviděl. Ať se rozhlížel kolem sebe sebevíc, nic nebylo vidět. Hluk se po chvíli rozezněl znovu a to už Triton nedokázal vydržet a zakřičel.,,Jestli tady někdo je, tak nechť se ukáže!´´ To však neměl vůbec říkat, jelikož se hluk tentokrát o něco zvětšil. Z chodby, která byla velice dobře schovaná, takže si ji nevšimli začali vybíhat neznámí tvorové, které nikdo z nich neviděl. Pro Gordelana to však neznamenalo nějak velké překvapení. Sběhli se kolem Tritona a jeho rodiny. Všichni byli obklíčení neznámými tvory. V rukou drželi zvláštní zbraně. Všichni se na ně dívali a mluvili mezi sebou zvláštním jazykem. ,,Mere tea ker.´´ ,,Das jer gores.´´ Triton se díval na Gordelana všiml si na něm, že jim nejspíš rozumí. ,,Cožpak ty jsi o nich věděl?´´Zeptal se velice přísně Gordelana, když vůbec nezpozoroval jeho překvapení nad zvláštními tvory.Gordelan se musel přiznat a vše jim říci. Sibaru velice zklamal. Myslela si, že mu můžou věřit, ale nyní se opět ukázalo, že se Triton v něm zprvu nemýlil.,, Nevím jak bych vám to jenom řekl.´´Začal úzkostlivě promlouvat. ,,Tohle, tohle jsou parandasové.´´Řekl Gordelan a všichni na něj velice překvapeně pohlédli.,,Takže ty jsi věděl o jejich existenci a nic jsi nám neřekl. ´´Zděsil se Triton, když se Gordelan o nich začal zmiňovat. Tohle doslova Sibaru šokovalo když zjistila, že o nich věděl nejen Gordelan, ale také Triton.,,Cože, ty o nich víš?´´Podivil se Gordelan. Triton se o nich dočetl ve starých legendách, které našel na v knihovně kde se svou rodinou dříve žili. Z kruhu vystoupil jeden perendos a začal svou řečí na ně mluvit. Všichni na něj jen udiveně zírali a ani jedno slovo mu nerozuměli.,,Dare mea ae, kerendo pia melev.´´ Gordelan k němu přistoupil o něco blíže a jen lehce řekl.,,Dae sera fea loe.´´Perendos na něj opět promluvil a Tritonova rodina na něj jen udiveně zírala a nevěřila tomu, že jejich jazyku rozumí. ,,Podle toho co říkají, řekl Gordelan, že nám nechtějí nějak ublížit, jenom z nás mají strach. To je přece normální.´´Triton se podíval na Sibaru a pak znovu na Gordelana. ,,jak si ale můžeš být tak jistý. zeptal se jej udiveně Triton, když jim Gordelan přeložil jejich řeč. ,,Sami mi to řekli, já jsem jejich jazyk studoval a doufal jsem, že ty jim taky budeš rozumět, když o nich víš.´´Podíval se na Tritona a odmlčel se.,,Já jejich jazyk nějak nestudoval, ale to co o nich vím, zase třeba nevíš ty.´´Gordelan se na něj podíval zvláštním pohledem a pak mu na to jen řekl.,,Vážně, tak mi tedy řekni, co o nich ještě nevím?´´A čekal, že mu Triton řekne nějakou kloudnou výmluvu. Triton se chvíli zamyslel a potom ze sebe chrlil jednu pitomost za druhou. Tak dlouho si vymýšlel, až jej Gordelan zastavil zvednutím ruky. ,,Nic neříkej Tritone, to co jsi mi tady řekl jsi vyslovil chování a znalosti ohledně elfů. ´´To Sibaru velice překvapilo, když Triton dokonale vylíčil krutost a nestoudnost samotných elfských rodů a samotných kmenů. Naštěstí se Gordelan před perendosy o elfech nezmínil což učinil velice dobře. ,,Když nám nechtějí ublížit, mohl by ses jich zeptat, jak se dostat na čerstvý vzduch. V podzemí jsme už velmi dlouho.´´Řekl Triton Gordelanovi, když viděl, že jejich řeč dokonale ovládá. Gordelan se na chvíli zamyslel a potom se jich zeptal jejich jazykem. Perendosové mezi sebou o jejich návrhu nahlas diskutovali. ,,Kares noa de lijea´´.Ostatní jen přikývli a čekali, co bude.´´Gordelan souhlasil na znamení souhlasu a potom Tritonovi tlumočil, co se právě od nich dověděl. ,,Říkali, že nám pomohou se odsud dostat, ale musí jim, na oplátku něco slíbit.´´,,Slíbit, ale co slíbit, co od nás chtějí?´´Zeptal se Triton Gordelana. Ten se jen podíval na perendosy a pak se jich na to několika frázemi zeptal.,,Vear de elf.´´,,Říkali, že je musíme ochránit před elfy.´´na to mu triton souhlasně přikývl a ubezpečil je jediným pohledem, že se na ně mohou spolehnout. Jeden z perendosů proto vyšel před Tritona všichni se za nim vydali. Kde šel perendos, tak tam šli i ostatní. Procházeli kolem různých míst. Chodba byla nekonečně dlouhá a stále více se místami zvětšovala, až pomalu vytvářela mohutné podzemní města a sluje. Po malé chvíli začali procházet kolem místa zvaném Kewer. Perandosové začli být v těchto místech poněkud neklidní, čehož si všichni ihned povšimli. ,,Ler de kur?´´Zeptal se Gordelan jednoho z perendosů. Ten se na Gordelana podíval vystrašenýma očima a jen mu na to odpověděl.,,Fare de solde elf.´´ Triton zaznamenal jejich rozhovor a vyptával se Gordelana, co se děje.,,Mají strach, odpověděl, tohle je jedno z míst, kde se elfové podle nich často zdržují.´´ ,,V naši přítomnosti jim elfové nemohou nějak ublížit.´´Gordelan jej jen poplácal po rameni a pak mu na to jen řekl.,,Ty nevíš, co jsou elfové schopni udělat.´´Triton se na něj vyděšeně a tázavě podíval a pak se jej zeptal. ,,Ale lidem neubližují, nebo snad ano?´´Gordelan se zamyslil a pak mu na to řekl.,,Lidem neubližují, ale když je berou jenom jako verbež, dokážou člověka i pro nic za nic zabít.´´Triton se jej ještě zeptal.,,A co když se k nim člověk chová s veškerou úctou, kterou by si dokázali zasloužit?´´Gordelan se na něj opět podíval a pak mu na to řekl.,,V takovém případě by člověku dokázali i pomoci, ale není na ně moc dobrý spoleh.´´A odvrátil svůj pohled od Tritona. Nakonec na ně nikdo nemyslel a šli dále. Parandosové byli stále ve střehu a dávali na sebe moc velký pozor. Nakonec ozářená a vyzdobená chodba skončila a začala tentokrát mnohem větší a rozsáhlejší, než by si z nich dokázal představit. Jakmile do ni vešli, nemohli se toho pohledu nabažit a rozhlíželi se neustále dokola. Později toho nechali a pokračovali dále. V tomhle obrovském prostoru se nacházelo asi deset nebo patnáct dalších postranních chodeb. Najednou se perendosů zmocnil takový strach, který ani Triton, ani Gordelan z nich nedokázal odbourat. Dokonce se je snažila uklidnit i Sibara, ale nebylo to vůbec nic platné. Z jedné z chodeb vyběhlo několik tisíc elfů a všechny je obklíčili. Všichni elfové proti nim natahovali šípy. Pomalu vystřelili tam kde museli, ale někdo je zastavil. Byl to jeden z elfů, který stál v přední řadě. Všichni se k němu otočili. ,,Gordelan, das we?´´Zeptal se Gordelana, který jej nemohl poznat. ,,Ty mně znáš´´., zeptal se jej Gordelan, kterého velmi udivilo, že po nich ještě nevystřelili. Nakonec elf mluvil tou řečí, které všichni dobře rozuměli. To je velice udivilo a nevěděli, co si o tom mají vlastně myslet. ,,Mé jméno je Paed a Gordelana znám od doby, co vstoupil do údolí Sear. Pokud si však Gordelan dobře vzpomíná, nikdy se z elfy před tím přece nesetkal. Jak by je tedy mohli znát. Nakonec dal Paed povel k tomu, aby ostatní elfové sklonili své zbraně k zemi. Znechuceně uvolnili natažené luky a složili je podél pasu. Parandosové se při pohledu na samotné elfy třásli strachy. Nakonec je Pead uklidnil a elfové se nakonec také umoudřili. ,,Co vlastně děláte v Taradosově chodbě?´´Zeptal se jich Pead, když na něj všichni upřeně hleděli. Triton nebyl schopen odpovědět. Podobně na tom byla také Sibara i Trijan. Gordelan dlouho nevěděl co má říci a tak mu vše řekl. Pead si jej vyslechl a nakonec se rozhodl, že Tritonově rodině pomůže. Parandosům se na konec ulevilo a tak mohli Tritona a ostatní předat elfům. Pomalu se začli tratit z dohledu, když tu je Pead zastavil se slovy.,,Mert de sole!´´Parandosové po těchto slovech okamžitě ztuhli. Nikdo se ani nehnul, což Tritona a ostatní doslova šokovalo. Gordelan byl udiveně také překvapen. ,,My vám pomůžeme dostat se na světlo, ale parandasové musejí jít před námi.´´Nakonec byli parandasové donuceni uposlechnout elfy a tak se k samotnému východu vydal několika tisící zástup jak parandosů, tak elfu. Triton vůbec nevěděl, co si o tom všem má vlastně myslet a tak raději neříkal nic. Gordelan pro svoji bezpečnost také raději mlčel.