Armáda Kapitola 13.
Kapitola 13.
Rexonův návrat do reálného prostředí vedl k jeho nesmiřitelné nenávisti vůči Tritonovi, která ještě více za tu dobu posílila. V okamžiku, kdy prošel průchodem a dostal se z Halinkarnasu se za tu dobu mnoho věcí změnilo. Byl už příliš velmi neklidný ze svého neúspěchu, když mu Triton se svou rodinou utekl a tím si zachránili svůj prachmizerný život. Rexon si moc dobře neuvědomoval, co pro něj vlastně Triton znamená a tak v nic srozumitelného jako jej zabít, nemyslel. Dokonalá pomsta a hněv, jak zničit konečně Tritona se začala pomalu rozvíjet v jeho prohnilé mysli skrz na skrz. Jeho pocity a myšlení byly tentokrát mnohem silnější, než jaké by jen stěží dokázal očekávat. Když se Rexon rozhodl, že se vypraví po Tritonových stopách, rozhodl se, že na tento svět povolá ještě prohnanější zplozence pekla než byli skřeti, trolové a spousta dalších přízraků, které díky své moci dokázal sám vytvořit. Přivolal také své dokonale přetvořené draky, které před dávným časem dokázal vytvořit. Obloha se najednou začernila. Vypadalo to, jako by se už nikdy nemělo rozednít a tak by si dokázal, že vše, co záviselo na Jandarovi se zdálo být pomalu ztracené. Vzedmul se strašlivý vítr a přes celou oblohu se mihl průzračně smaragdový blesk. Projel dočista nečekaně a po jeho dopadu se všem skřetům zatemnil zrak. Jakmile jejich oslepení přešlo v čistý zrak, mohli pozorovat příchod znetvořených a dokonalých draků na které byl hrůzostrašný pohled. Takové draky neznal ani Triton, na tož ostatní lidi. Jejich těla byla pokryta jasmínově stříbrnou barvou doplněnou červenými odlesky matných pruhů. Trny rozeseté po celém těle se zdály napuštěny velmi pomalým, ale za to velice účinným jedem. Jejich těla byla o něco mohutnější a odolnější vůči jakékoliv zbrani, která by je mohla poranit nebo zabít. Den byl teprve na samém začátku a Rexon nepřestal vytvářet svoje velkolepé dílo, na které by nestačilo ani Tritonovo vojsko.,,Velice by mně udivilo, kdyby Triton mněl nějakou armádu, aby se mi dokázal postavit. Za tu dobu, která uběhla se jen zbaběle schovává. Mi se tak před očima vzdaluje šance, že bych prsten vůbec někdy opět mohl mít. V dáli se nacházely Veorské hory, které svou mohutností bránily západní břehy oceánu Valtamirata. Jeho hloubka byla nepředstavitelná. Avšak na samém dně se skrývalo něco, co by Rexon mohl využít na útok a k posíleni tak své armády, která se pomalu začala shromažďovat kolem něj. Byl velice potěšena nadšen, jaký je dokonalý a že pouze on má nade všemi moc a všemu vládne. Na co by mi byl prsten, stačí, že mám moc a ta mně nikdy nedojde. Ale když si zvážím nějaké mé poslední útoky vůči Tritonovi, prsten mu znatelně dokázal pomoct. Ne, prsten musím za každou cenu dostat zpět, jinak se nespojím se svou druhou půlkou a já tak zůstanu pouze takový jaký jsem. Rexon po značné chvíli uvažování začal konat to, co mněl dávno v plánu po tom, co mu jeho zajatci dokázali tak dobře upláchnout. Před sebe začal řadit velkou armádu, která byla tvořena několika tisícemi skřetů, trolů, draků a spousta jiných přízraků, které kdy dokázal stvořit. Když byli všichni seřazeni a připraveni na další plánovaný útok proto Tritonovi, ujal se Rexon slova a začal něco zkomoleným jazykem řečnit. Všichni stáli nehnutě a zpříma a do jejich mysli se zaznamenávali slova, která Rexon před nima přednášel. Draci se po chvíli vznesli do povětří a vyčkávali co bude dále následovat. Rexon velice bedlivě pozoroval jak se kdo chová a zdali všichni dávali pozor. Jejich pohledy jej nakonec dokázali přesvědčit o jejich věrnosti k němu. Jejich věrnost, která jim vyzařovala z jejich vražedných pohledů mu s překvapením moc nestačila. Nikdo ze skřetů, ani z ostatních nestvůr si Rexonem z počátku nebyl příliš jistý. Jako kdyby tomu nikdy neměl být konec jak se dříve od něho očekávalo. Jenomže k Rexonovi se znenadání připletl do jeho plánů opět Gorgos, kterého on vůbec neočekával. Okamžitě opět začal boj na život a na smrt. Nemohl připustit, aby mu opět jakkoliv zkřížil jeho plány. On však pod záminkou jej vyvedl z jeho omylu. Přistoupil k němu velice netaktně a podle se na něj zadíval. Pak mu jen řekl.,,Jen mně hned nezavrhuj Rexon, nabízím ti své služby a svou moc, která by ti byla jistě k užitku.´´ Rexon jej po jeho opovrhodných slovech ihned napadl a nechtěl od něj nic slyšet. Na druhou stranu si uvědomil, že jeho síla a moc je neskutečná a proto se rozhodl s ním pod svou vlastní záminkou spolupracovat. Rexon si stále nárokoval vlastnictví prstenu, ale vůbec by jej nenapadlo, že v takovém dlouhém odloučení od prstenu, ztrácí nad prstenem vládu. Prsten byl od prvního Tritonova dotyku zahalen velmi mocnou silou, kterou si Rexon nikdy nechtěl připustit a vždy se ji snažil zavrhnout. Postupem času se prsten vymkl kontrole a začal se chovat, úplně jinak než by samotný Rexon očekával. Kdyby Rexonovo smýšlení bylo v minulých letech poněkud jiné, nic z toho by se nemuselo stát. Když byla jeho armáda dokonale zhotovena, počal vzívat svou druhou půlku těla. Strhl se velký vítr a počalo pršet. Blesky se proháněli po obloze jako splašení koně. Nebe bylo potaženo pochmurnou náladou. Celá armáda však stála nehnutě a vzpřímeně. Najednou kolem jejich hlav prosvištěl mocný vítr, který je okamžitě povalil na zem. Znetvoření draci se ani nehnuli. Svými ostrými dráty se zarývali do země a tak se mohli bezpečně udržet. Počet znetvořených draků byl přes desítky tisíc, néli však víc. Rozpětí jejich křídel bylo obrovské. Jejich těla byla potažena stříbrnou kůží doplněna velice prudce jedovatými ostny. Později se začaly ozývat velmi temné a mohutné hlasy vycházející z oblaku silného větru. Rexon v něm poznal svou druhou půlku a nařídil mu, aby se s ním spojil a opět mu vešel do jeho mysli a těla. Jeho duch jej neodmítl a vší silou se do něj opřel. Nakonec se z Rexona opět stal někdo, kdo dokáže zabít a porazit Tritona. Než byl však Rexon zplozen, byla nad ním vyřčena kletba a tu on neznal. Později se však o ní dověděl, a však ji jen hodil za hlavu a bral to jako dobrý vtip. Všichni jim od začátku stvoření opovrhovali. Samotný přístup k němu jej stvořilo v nelítostnou stvůru, která se postupem času a tisíciletí zdokonalovala. Jeho činy však byly zmařeny a on se tak nemohl dostat na samotný konec svého plánu. Avšak syn nejvyššího se jej za celou tu dobu snažil odradit od jeho temných a zlotřilých plánu vůči samotnému lidstvu. Synovi nejvyššímu byla přiřčena lidskost až po několika letech, kdy se dostal do Tritonova království, které bylo Rexonem úplně zničeno. Neuplynul snad ani jeden den a ze země bylo neustále povoláváno stále více a více neskutečně zohavených nestvůr. Zem byla snad úplně nasákla zla, za to, čeho se lidstvo dopustilo. Jenomže mnozí lidé vůbec nemohli za chyby těch druhých a tak po jejich smrti se dostali k tomu nejvyššímu, který je dokázal dobře skrýt před zlem, které se pomalu dotýkalo nebes. Mezitím se v samotném Halinkarnasu a jeho středu pohyboval syn Jandara, který se zde chtěl usadit a pomoct tak těm, kteří zde zůstali po útoku skřetů a byli schopni přežít. Jaké však bylo jeho strašné zjištění, když na původním místě kde stál celý hrad zbyly po něm jenom samé trosky a velké kusy zdi. Na druhou stranu toho nebylo příliš zničeno a tak se mohl alespoň o něco opřít a na něčem začít pracovat. Díky své neuvěřitelné síle a moci, kterou mněl a byla tak jeho darem, využil ke znovu obnovení Hradu v zemi Halinkarnas. Vše co bylo kolem něj se vznášelo ve vzduchu a vytvářel tak něco, co tu ještě nebylo. Původní podoba hradu byla daleko odlišná, než tatáž, která se nyní vytvářela. Když bylo jeho velkolepé dílo dokonáno, chtěl si prohlédnout útroby hradu, které tak dokonale vytvořil a velice zdokonalil. Během necelých tří dnů vytvořil něco, co předčilo jeho očekávání. Jednou v podvečer, bylo jen několik málo minut do půlnoci, když se z nebes ozval velice tajuplný hlas. On v něm však poznal nejvyššího a na jeho větu mu odpověděl odpovědí, kterou dostal. ,,Nyní nastal ten správný čas, aby jsi vytvořil armádu, kterou ti předem ukážu a jenž ji velice zdokonalíš. Syn smrti a strachu padne před tvojí armádou na kolena bude pokořen.´´Syn Jandara byl velice poctěn týmto úkolem a souhlasil. Nikdo v daných chvílích nezůstal pozadu pro svou vlastní bezpečnost a touhu po pomstě. Na druhou stranu Rexon byl už plně připraven na Tritona a celou jeho rodinu. Veškeré zbraně, které mněli skřeti a ostatní příšery, byli dokonale nabroušeny a velice nebezpečné. Veškeří skřeti byli nasazeni do těch nejdokonalejších ochranných postrojů, jaké jim skřet mohl nabídnout. Nyní byl každý dokonale vyzbrojen a připraven na nelítostný boj, který se mněl kdy v samotných dějinách lidstva uskutečnit. Ten den však ještě nenastal. Tohle, co Rexon díky své moci vybudoval se vůbec nedokázalo rovnat tomu, co vybudoval při samotném pádu Tritonova království. Po čtyřech dnech velkolepých příprav byla Rexonova dokonalá armáda připravena se opět hledat Tritona a tak se opět pokusit získat zpět prsten. Rexon po chvíli ke skřetům a zvolal velmi mohutným hlasem ve starobylém jazyce.,,Mene ja selvittaa mika on uskalatanut ottaa Herran kultaa.´´Po Rexonových slovech se všichni skřeti dali do mohutného křiku a všichni začali mohutně řinčet zbraněmi a dupat svými mohutnými nohami, až se země otřásala. ,,Forward.´´Zahřměl Rexon a všem došlo, že to znamenal povel kupředu. Draci se vznesli do oblak a zůstali poletovat jen tak na místě. Vše bedlivě sledovali z oblohy a dávali dobrý pozor, kde se Rexon vlastně odebere. Kterým směrem. Nakonec se všichni vydali směrem na jih a šli velice rázným krokem. Draci silnými mácháním křídly doráželi na vítr, který je hladil po jejich tělech. Chvílemi na nich byla vidět značná nervozita, ale to bylo jen nepatrné smítko v jejich zohavených nitrech duše. Bylo jen těžko rozeznatelné, zdali skřeti byli určitého původu. Draci byli už velmi daleko před samotnou armádou, která značně ničila opět vše, co se jim jen dostalo do cesty. Rexon se svou druhou půlkou těla držel to, co bylo již dávno zatraceno. Asi po dvou hodinách, které uběhly zdlouhavým pochodem, se před nima něco objevilo. Cosi, co vypadalo jako obrovská rokle, kde nebylo vidět vůbec konce. ,,Stát!´´Zahřměl, když se malém zřítil dolů. Využil proto svou dokonalou moc a snažil se propadlinu co nejlépe zarovnat a umožnit jim tak bezpečný pochod. Jenomže ať se snažil jak jen mohl, nebylo to vůbec k ničemu. ,,Prsten to tady musel očarovat, jinak bychom se už hnuli z místa.´´Pomyslil si Rexon, když se nemohl srovnat se zprávou, že by tuhle věc nedokázal hravě vykonat. Kde byl vlastně konec toho nekonečného zla, které se již táhlo od nikud a od nepaměti. Kdy skončí to zlo, co si samo lidstvo dokázali vytvořit a nyní se jej nedokážou zbavit. Napříč tomu se Rexon dále snažil překonat očarovanou propast, která je dělila od protějšího břehu. Ve chvílích Rexonova zoufalého jednání se Tritonova rodina mírně a jemně vznášela v oblacích na dvou obrovských dracích. Trijana ta předlouhá cesta pomalu ale jistě začala už velice unavovat a samou únavou byl zajat dřímotou. Targus neviděl co se na jeho zádech děje a bez jakýchkoliv problému pokračoval v letu. Hass jej doprovázel hbitými švihy a jemnými kombinacemi držení těla. Targus byl značně nevrlý, ale brzy se uklidnil.Triton u sebe přidržoval unavenou a spící Sibaru držící jak Melandu, tak Marii. Gordelan se za celou dobu nehnul a na nic si v podstatě nestěžoval. Po značné délce letu se Sibara probudila a promnula si oči svými hebkými rukama. ,,Kde už jsme?´´Zeptala se Tritona, který tomu všemu nevěnoval moc velkou pozornost. Ten se jen otřepal a pak něco ze sebe vyhrkl. ,,Asi někde nad lesy, řekl bych.´´Sibara doufala, že se nemýlí a chtěla se proto zeptat Targuse na jejich polohu. Jelikož byli poměrně vysoká a nic pod nima nebylo příliš zřetelné, rozhodl se, že by bylo vhodné klesnout o něco níže. Hass zaznamenal jeho manévr a provedl jej proto také. Triton se jenom modlil, aby skutečně byli nad lesy a co se nestalo. Jaké bylo jeho štěstí, když pod sebou spatřil rozsáhlý lesní porost. Porost, který se táhl na míle daleko a snad ještě dále. Nebral konce a nikde nebylo vidět jeho počátek. Všude kolem se rozkládala hustá mlha. Bylo totiž toho dne velice brzo ráno a slunce se teprve začalo drát na oblohu. Najednou Targus pocítil velmi nepříjemnou bolest na okraji svého ocasu. Byla to velice palčivá bolest a nebylo možné ji přehlídnout. Pasažéři, kteří na Targusovi zrovna seděli si povšimli jeho nervozity a svíjejících pohybů, která málem způsobily strmý pád z jeho zad. ,,Co se děje? Zeptal se nervozně Triton, který pocítil mírné škubnutí na konci jeho těla. targus nechtěl vůbec nic říci, ale Sibara se jej snažila donutit, aby promluvil. Nakonec ji o své neznámé bolesti pověděl a podotknul, že musí pro jejich bezpečnost přistát. Sibara jeho problém pochopila a nechala jej, aby sestoupil. Když to viděl Hass, nebyl si příliš jistý, co to provádí a proto jej následoval a neunikl mu snad ani jediný jeho manévr. Trijan a Gordelan byli velice překvapeni z jeho obratu a pevně se jej chytili, aby nespadli a neskončil by tak jejich let nějakým neštěstím. Hass se s Targusem snažil spojit a zeptat se jej co mněl znamenat jeho počin, ale ten mu neodpovídal. Skoro to vypadalo, jako by se jeho pudům a myšlenkám snažil jakkoliv vyhnout. Jeho počínání bylo však neodkladné. Targosův sestup byl velice prudký a klesání se tak zdálo být nebezpečné. ,,Mohla by jsi mu Sibaro prosím tě říci, aby tolik nešílel.´´Podotkl znepokojeně Triton, kterému se zdálo drakovo počínání poněkud unáhlené. Sibara se Targuse snažila přesvědčit o jeho mírném letu, ale ten jako by vůbec neslyšel co vůbec říká. Hass seč jen mohl se s Targusem i nadále spojit, něco mu v tom však bránilo. Když nic nepomáhalo, snažil se Hass promluvit se Sibarou a také nerozuměla počínání samotného Targuse. Najednou se pod nima začala velice z blízka objevovat pevnina a velmi prudký náraz byl nevyhnutelný. Targus se snažil, aby jejich dopad byl co možná nejmírnější a do vyčerpání veškerých svých sil se o to pokoušel. Nakonec se Targusovy chodidla dotkly pevné půdy pod nohama a Hass se po značně dlouhé chvíli také dotkl velice prudkým nárazem země. Trijan a Gordelan se div nesvalili z jeho zad. Když byli na zemi sestoupil Triton spolu se Sibarou a svými dětmi s drakových zad. Targus se mírně vzpouzel a byl velice neklidný. Jako by se k nim něco nevyhnutelného blížilo, ale nebyl si příliš jistý co by to mohlo být. Trijan se mezitím soukal z Hassových zad a byl při tom velice nemotorný. Nakonec z jeho zad prostě sletěl. Gordelana jeho počin rozesmál, ale snažil se, aby to Trijan nezpozoroval. Nakonec se Trijan postavil na nohy a setřepal ze sebe tu spoustu prachu, která na něm ulpěla. Gordelan se snažil zadržet smích. Dal si proto před sebe ruku a mírně si odkašlala. Toho si Trijan všiml a hned mu na to podotkl.,,No, no, to je toho určitě by se to nikdy nestalo tobě, co?!´´ Gordelan se jen potutelně pousmál a otočil se zády k Trijanovi, aby nemusel snášet jeho provokativně otrávené pohledy. Triton a Sibara mněli mezitím jiné starosti než spor mezi svým synem a Gordelanem. Najednou se Targus dal do takového řevu, že se toho všichni velice ulekli a na místě hned ztuhli. Nikdo si nebyl vědom toho, co se stane. Když to Hass slyšel, také jej to velice překvapilo a nevěděl, co se stane. Nebyl si jistý jeho problémem a chtěl se o něco více přiblížit jeho utrpení. Najednou se země otřásla. V místech, kde se nacházeli bylo blízko moře. To se začalo chovat neklidně, až hrůzostrašně. Veškerá síla a energie, která začala sálat od Targuse se začala přesouvat do moře. Ta energie se dala moc dobře pozorovat. Vše bylo velice zřetelně vidět jak se obrovský zeleně stříbrný paprsek řítí do moře.,,Co se to děje?´´Ptal se Trijan Gordelana, když zapoměl na palčivou bolest ve svých zádech. Gordelan na jeho dotaz nebyl schopen vůbec odpovědět. Všichni se k sobě přiblížili natolik, aby se jim nemohlo nic stát. Prsten byl v téhle situaci velice bezradný. V moři, které bylo před nima, se najednou začalo něco dít. Veškeré ryby se začaly chovat velice neklidně. Ne že by jim nahnal strach nějaký predátor, ale něco v nich vzbuzovalo velkou nervozitu a zlé tušení. V místech nejhlubších se zem začala hýbat. Nebylo nic pociťováno, ale voda v některých místech se začala jako by vařit a na povrvch moře se vytvářeli mírné obláčky páry. Nebylo to příliš vidět, ale každý pociťoval mírný neklid, který byl všude. Veškerá zvěř a divotvorné ryby hemžící se v moři se najednou začali seskupovat a vytvářeli jakýsi celek jednoho těla. Najednou se moře přede všemi otevřelo a z něj vycházeli prapodivní tvorové, jaké svět kdy mohl spatřit. Všichni zůstali stát s otevřenými ústy nehnutě a strachující se o svůj život.,,Řekl bych, poznamenal Trijan, že tohle bude Targosův výtvor.´´,,Ticho!´´Okřikl jej Triton. Trijan se ani nepohnul. Targus se nakonec celý zesláblý a připraven o veškerou energii svalil na zem. Hass to vše udiveně pozoroval. Nedokázal ze sebe dostat jediné slovo a ihned se přiřítil k Targusovi. Příšery, které z něj stále vycházeli se začali řadit do nekonečných řad za sebe a ani se nehnuli. Vypadalo to, jako by snad na něco čekali. Velice dlouho nebral konce nával příšer, které neustále vycházeli z otevřeného moře. ,,Nikdo se ani nehne.´´Zašeptal Triton, když kolem něho právě prošla jedna z příšer. Sibara se otočila k místům, kde na zemi ležel bezvládně drak Targus. Sibara se k němu chtěla rozběhnout, ale Triton se ji pokusil zastavit. Sibara se mu nakonec z jeho uchycení vysmekla a přiběhla k ležícímu Targusovi. Pozorovala na něm, že velice slabě dýchá a proto se jej snažila všemožně zachránit. Hass od nich trochu poodstoupil a bedlivě pozoroval každý Sibařin počin. Když Triton a ostatní viděli to co Sibara udělala, velice je polekalo, že by se mohlo cokoliv udít. Najednou k Tritonovu údivu k ní také přispěchal Trijan a nahnul se nad Targusem. Obešel jej ze zadu a přistoupil k jeho obličeji. Viděl, že jsou jeho oči zavřené a proto mu sáhl na hlavu, aby se dověděl, co mu vlastně je. Jakmile Trijanova ruka spočinula na Targusově temeni, projela jim palčivá bolest jakou ještě nikdy nepociťoval. Zároveň také pocítil energii, která z něj sálala a přecházela do drakova těla. Trijan to na sobě velice pociťoval, ale také z něj energie ani trochu neubylo. Po chvíli Sibara pociťovala pod svýma rukama mnohem silnější dech a také byl mnohem znatelnější drakův tep. Nakonec se jeho oči pohnuly. Trijan vyděšeně uskočil. Targus sebou škubl a postavil se na zadní. Trijan se svalil na zem. Targus nakonec zařval, máchal křídly a mněl se k životu. Hass byl nakonec rád, že se Targus brzy otřepal, ale také chtěl vědět, co se to vlastně stalo. Dosud asi nepostřehl, co se kolem něho rozestoupilo neznámých nestvůr. Targus se nakonec usadil na všechny čtyři a svůj zrak zřel velkou a rozsáhlou armádu deakostargů. Jejich těla byla velice mohutná a vypadali dokonce větší než samotní draci. Targus se kolem začal rozhlížet a nemohl vůbec uvěřit tak rozsáhlé armádě, která se před ním nacházela. Deakostargů bylo daleko víc, než samotných Rexonových skřetů. Dříve i nyní. Rexonova armáda byla dokonalá, obrovská, ale deakostargů bylo mnohonásobně více, než kdy si Triton dokázal doposud představit a také zesnulý Sibařin otec. Tritonova rodina se opatrně postavila před nekonečnou armádu a drželi si od nich bezpečný odstup. Dokonce ani samotní draci nevěděli, co se to vlastně stalo. Nakonec Targus nevinně pohnul svým ocasem. V té chvíli se celá armáda vzpřímila a zpozorněla. Toho si všichni všimli a velice je to udivilo. Trijanovi však nic nedocházelo. Gordelan se na svého synovce s údivem podíval a pak se jej zeptal. ,,Copak ty sis toho vůbec nevšiml? Veškerá energie, síla a palčivá bolest Targuse se přece projevila na těchto nestvůrách. To on je dokáže ovládat.´´ Triton náhle uslyšel jejich rozhovor a přistoupil k nim blíže.,,O čem se to tady vy dva bavíte?´´A pohlédl na Gordelana, že mu to vysvětli. Ten mu to klidně vysvětlil a to co mu řekl, je velice udivilo.,,Cože Gordelane, co mi to tady říkáš? Chceš mi tady tvrdit, že Targus dokáže ovládat tuhle armádu neznámých nestvůr ze kterých mám i nyní veliký strach?´´Gordelan jen přikývl a hleděl si svého. Targus nakonec přistoupil k Sibaře a napřímil svou hlavu. Svým ocasem však neustále máchal a všichni deakostargové jej velmi bedlivě pozorovali. Toho si Sibara nemohla nevšimnout a hned na ně ukázala prstem. ,,Děje se něco Sibaro?´´Zeptal se ji Targus, když se chovala poněkud neklidně. Když viděl Sibařin kmitající prst, uviděl chvění svého obyčejného ocasu a chování deakostargů.,,To snad není možné, to nemůže být přece pravda!?´´ Nikdo z přítomných tomu nemohl doposud uvěřit. Jak mohl vlastně tak obyčejný drak jako byl Targus, vytvořit něco tak neobyčejně dokonalého. Jakmile drakovi došlo co nešťastně vytvořil, uvědomil si, že tak velkou armádu nedokáže vést a tak ji přenechal právě Tritonovi a jeho rodině. Nejprve však musel přijít na to, jak tak rozsáhlou armádu má vlastně Tritonovi předat, když ona poslouchá jen jeho. Musel proto vynaložit veškeré úsilí aby se tak vlastně stalo. Veškeru energii kterou mněl mu dodal Trijana nemohl po něm vůbec chtít, aby se to opět opakovalo. Chtěl proto tedy o pomoc požádat Hass a proto k němu přistoupil. Věděl, jaké jsou mezi nima spory a proto byl opatrný a velice obezřetný. Když k Hassovi přistupoval, zrovna si urovnával svoje křídla a vytahoval z něj veškeré parazity, kteří na nich ulpěly. ,,Hassi, promiň že tě z něčeho vyrušuji, ale.....´´,,Nic se neděje, jen přistup, už jsem právě skončil.´´A ze svých úst vyplivl na zem několik drobných parazitů.,,Takže, co by jsi potřeboval.´´Targus na něj pohlédl a pak mu řekl to, co po něm chtěl.,,Snad sis všiml těch nestvůr, které se tady nakupily.´´Hass se kolem sebe rozhlédl a pak mu to došlo. Vše co kolem něj bylo, bylo samotné dílo Targuse a on se toho nyní potřebuje zbavit a předat je Tritonovi. Hass se na chvíli zamyslil a pak tedy souhlasil. Targus byl spokojen s jeho přístupem a oba odešli k deakostragům. Oba se začali usilovně soustředit a svou energii plně soustředili na nekonečnou armádu. Ta se začala chvět a ve své mysli pociťovali jisté změny, které jim vůbec nedělali špatný pocit. Naopak si připadali poněkud uvolnější, ale také mněli pocit zodpovědnosti a povinnosti. Jakmile oba dva draci skončili, zmocnila se Tritona obrovská síla kterou na sobě ihned pocítil. Najednou mněl chuť něco říci právě deakostargům. A taky že řekl. Byl to jazyk dosti zastaralý a zapomenutý. Nedokázal si uvědomit, že by jej kdy zvládl, ale patrně to mnělo spojitost s Targusovou silou. Vše se vyvíjelo dokonale a nová armáda si brzy zvykla na velení od Tritona. Ve všem jej poslechla a nikdy nedokázala klást jakýkoliv odpor vůči dobru. Žádná zlá síla, ani černá magie by nedokázala ovlivnit jejich chování a tak Rexon by neměl sebemenší šanci je získat.